Studie pojednává myšlenku a koncepci totalitarismu. Dokládá vývoj tohoto termínu od jeho prvního užití ve dvacátých letech, přes postupně se rozšiřující záběr, až k jeho formulaci jako konsolidovaného konceptu po druhé světové válce. Ve svém základě obsahuje přesvědčení, že je totalitarismus zvláštní formou politické síly, kterou je třeba odlišovat od demokracie a tradičních diktatur. Krátce poté, co byla koncepce totalitarismu představena, setkala se s ostrou kritikou pro svou neschopnost vyrovnat se se změnami, které nastaly po Stalinově smrti v komunistických státech, odpovídajících politickým zájmům a logice studené války, a umenšovánín nacistických zločinů, vlastní srovnávání nacismu a komunismu. Nicméně v osmdesátých letech – a zejména po roce 1989 – došla teorie totalitarismu významného znovuoživení. Mimo historické aspekty se studie soustředí na několik soupeřících teorií, které měly koncepci pozměnit, nebo ji úplně nahradit (teorie týkající se autoritativních režimů, fašismu a politického náboženství). Na závěr autor upozorňuje, že je teorie totalitarismu od počátků rozkročena mezi ideologií a politikou na jedné straně a ideologií a vědou na straně druhé.