Článek rozebírá současná bádání v paměťových studiích, zejména na příkladu anglosaského a francouzského dějepisectví. Nejprve sleduje přínos několika generací paměťových studií a nabízí krátké srovnání s českou historiografií paměti. Poté přináší příklady odlišných přístupů ke dvěma klíčovým konceptům – paměti a dějinám, a rozebírá jejich vztah v Norových Les Lieux de Mémoire a Halbwachsových studiích o paměti. Individuální a kolektivní paměť a jejich možné interpretaci jsou pojednány s ohledem na psychologický přístup k paměti a významu nevědomí pro historiky, na základě prací C. G. Junga, A. Toynbeeho, L. Passeriniho a V. de Gaulejac. Článek uzavírá rozbor současného výzkumu oral history a podotýká, že se bádání studií kolektivní paměti a oral history proměňují, což je výzvou pro původní klíčové koncepty oral history – studium individuální paměti a individuálního rozpomínání.