Studie představuje kvalitativní analýzu dvou souvisejících praktik meziválečného Československa ve vztahu k „cikánským dětem“. Nejprve se věnuje tzv. cikánským školám, ve skutečnosti vyčleněným pomocným třídám pro „cikánské děti“, které byly zřizovány na Slovensku a Podkarpatské Rusi v letech 1927-1938. A následně nastiňuje praxi odebírání dětí z rodin, které byly na základě československého zákona „o potulných cikánech“ z roku 1927 úřady označeny za „potulné cikány“. Obě tyto odlišné a lokálně ukotvené praktiky studie zasazuje do širších kontextů výkonu státní správy v daných oblastech (východní Slovensko a Podkarpatská Rus na straně jedné a Čechy na straně druhé) a do dobových expertních diskuzí o „převýchově cikánských dětí“. Autor přitom argumentuje, že se jednalo o dva odlišné přístupy k asimilaci „cikánů“ do československé společnosti, tedy takového způsobu začlenění, který je postaven na úplném smazání údajné „cikánské“ odlišnosti.