Tato studie zkoumá roli ženských kabátů jako aktivních participantů nejrůznějších hnutí odporu ve střední Evropě v letech 1935-1953 a využívá posthumanistický rámec k přezkoumání otázek subjektivity. Integrací teorií materiální kultury a nového materialismu se výzkum posouvá za hranice tradičních antropocentrických pohledů a zdůrazňuje dynamické interakce mezi ženami a jejich kabáty v kontextu odboje. Tento přístup ukazuje, že oděvy nebyly pouze pasivními symboly vzdoru, ale mnohostrannými nástroji, které poskytovaly fyzickou ochranu, usnadňovaly skryté předávání zpráv a materiálů a posilovaly odhodlání a solidaritu nositelek. Prostřednictvím historické analýzy, osobních svědectví a kulturních artefaktů tato studie ukazuje, jak kabáty fungovaly jako spolu-činitelé v odbojových aktivitách a jak utvářely a byly utvářeny sociálním, kulturním a politickým prostředím dané doby. Studie zdůrazňuje důležitost uznání dějinnosti materiálních objektů v historických vyprávěních a nabízí nuancované porozumění odbojovým aktivitám žen a širší podněty pro posthumanistické přemýšlení o identitě a subjektivitě.