Poslední roky starých Holešovic

Abstract

Připomínky doby minulé se neustále, často zcela náhodně, vynořují v každodennosti dneška. Je to proto, že jsou prakticky všude. Vše má svoji minulost, byť ne stejně dlouhou. V zásadě žijeme z minulosti, kterou permanentně aktualizujeme, přizpůsobujeme své době. Aktualizovaný včerejšek pak nehodnotíme jako archaismus, připomínku toho, co bylo a není. Ocitáme se však i v situacích, kdy svědky minulosti nevnímáme jako součást přítomnosti, kdy naopak při setkání s nimi na nás dýchne atmosféra ztraceného světa.