K antropologii komunikace mluvené a psané

Abstrakt

Vynález písma a vznik dvou, svou fyzikální podstatou odlišných variet jazyka i jazyků (tj. variety mluvené a variety psané/tištěné) byl až do přelomu poloviny minulého století převážnou většinou lingvistů považován za spíše okrajovou oblast zájmu studia jejich disciplíny. Nikoli náhodou Leonard Bloomfield píše ve třicátých letech, že „pro lingvistu je psaní (writing), až na několik detailních záležitostí, pouhým vnějším nástrojem, umožňujícím zachovat některé rysy jazyka minulých dob, asi tak jako fonografický záznam." (1933, citováno podle vydání z r. 1962: 282). To samozřejmě nebránilo mnoha lingvistům i antropologům považovat kultury a civilizace písmo používající za kvalitativně odchylné od kultur, jež je neznaly nebo neznají.