Ernest Koliqi: Host

(předmluva)

Abstract

Proces konstituování moderního albánského národa obecně a albánské literatury zvláště byl výrazně poznamenán neexistencí jednoho přirozeného politického, ekonomického či kulturního centra za podmínek značné etnografické rozrůzněnosti. Před vznikem samostatného albánského státu v r. 1912 se na buditelské práci podílely relativně nezávislé skupiny literátů, vědců, pedagogů, duchovních (římskokatolických, řeckoortodoxních i muslimských) a politiků ve všech hlavních geografických oblastech kompaktního albánského osídlení i v diaspoře, kteří nadto mohli vyššího vzdělání dosáhnout zpravidla jen na cizojazyčných školách v rámci Osmanské říše nebo ve vzrůstající míře též v různých evropských zemích. To se odrazilo nejen v bohatství folkloristického materiálu a v rozmanitosti ohlasové a překladové literatury, nýbrž i v pluralitě spisovného jazyka, neboť jednotliví básníci, spisovatelé a novináři používali lexikálních jednotek a gramatických forem podle svého vlastního nářečního zázemí a jejich mluvu samozřejmě ovlivňovaly i rozdíly v náboženské výchově a případném cizojazyčném formálním vzdělání. Tento stav trval ještě dlouho po zřízení albánského středního a vysokého školství a po zavedení jednotného vyučovacího a úředního jazyka po první světové válce a druhotně i po radikální jazykové a školské reformě po druhé světové válce.