A Brief lntroduction to Quantitative Methods in Human Behavior Genetics and a Sampler of Findings

Abstract

V minulosti hylo hlavním důvodem pro provádění genetických studií chování jakýchkoliv lidských psychologických znaků stanovit, zda je správné nebo nesprávné ignorovat genetické faktory při studiu vlivu prostředí na daný psychologický znak. Nyní máme dostatečné empirické doklady, které jsou všechny přesvědčit všechny, s výjimkou extrémních skeptiků, že prakticky každý psychologický znak je do určité míry ovlivňován genetickými faktory. Turkheimer (2000) tvrdí, že prvním zákonem behaviorální genetiky je premisa: "Všechny znaky lidského chování jsou dědičné". Ve skutečnosti je toto tvrzení jednoduše manifestací obecnějších objevů kvantitativní genetiky, zvláště pak zjištění, že jakýkoliv měřitelný charakter organismu by měl být dědičný. Ve své učebnici kvantitativních genetických metod Lynch a Wlech (1998), která se týká především neetologických dat, demostrují širokou škálu dědičných znaků. Znamená to, že téměř každý zkoumaný znak u většiny druhů má nenulovou dědičnou hodnotu.