Abstract
Kdysi v již svobodných devadesátých letech jsme jeli s Milanem Balabánem do Švýcarska za Sváťou Karáskem a samozřejmě jsme si vyjeli do Alp, pod samotný Eiger, který jiskřil sněhem a duněl padajícími lavinami. Prošli jsme okolo turistického bernardýna se soudkem a kráčeli po švýcarsky vygruntovaném chodníčku mezi rozkvetlé louky. A najednou se Milan svalil mezi hořce, arniky a fialové astry, hladil hebkou trávu a s pohledem upřeným na azurové nebe plné beránčích obláčků zasněně pravil: „Když už nám Hospodin dává tolik krásy na zemi, může snad být ještě něco krásnějšího v nebi?“
Downloads
Download data is not yet available.
License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.