Žijeme-li pro nepodmíněnou ontickou jistotu, jsme jen štvanou zvěří. Člověčina a filosofie

Abstrakt

Žijeme-li pro nepodmíněnou ontickou jistotu, jsme jen štvanou zvěří. Člověčina a filosofie. – Text analyzuje propastný rozdíl mezi ontickou rovinou každodenního obstarávání pomíjivých jsoucen a ontologickou hloubkou lidského bytí. Autorka na půdorysu fenomenologie a antického myšlení rozebírá pojmy jako alétheia, léthé, aidós či anamnésis a staví je do opozice vůči modernímu progresivismu a karteziánskému subjekt-objektovému rozvrhu. Text zdůrazňuje nutnost návratu k podstatné minulosti (Gewesenheit) a porozumění fenoménu odtahování skrytosti. Bez tohoto vhledu člověk ztrácí schopnost autentického bytí, stává se manipulovatelným a redukuje pravdu na pouhou technickou informaci a dočasnou jistotu. Skutečná pravda je zde naopak nahlížena jako neskrytost, jež se rodí z napojení na prapůvod (Ur-sprung) a jež vyžaduje celostní vnitřní nasazení lidské bytosti.