Abstrakt

Prezentovaná studie mapuje postoje pedagogů mateřských škol (MŠ) a vyučujících prvního stupně základních škol (ZŠ) k reformě v oblasti odkladů školní docházky (OŠD). Zjišťuje připravenost pracovišť na realizaci pedagogické diagnostiky v předškolním roce a podpory dětí s různou mírou zralosti na počátku školních docházky. Analyzuje také rizika, která změna přináší, a mapuje důležité oblasti podpory ve školní praxi a podpůrné nástroje z pohledů obou skupin respondentů. Data byla sbírána pomocí dotazníku administrovaného emailem na jednotlivé základní a mateřské školy. Design je zpracování je smíšený. Zjištění poukazují na spíše rezervovaný až negativní postoj vyučujících ZŠ a mírně pozitivní postoj pedagogů MŠ, kteří se cítí také více informováni a připraveni na implementaci reformy a častěji konstatují její potřebnost. Obě skupiny respondentů považují za významné riziko nedostatečné kapacity školských poradenských zařízení (ŠPZ) pro včasné intervence. Jako nejdůležitější nástroj podpory pojmenovávají vyučující ZŠ přítomnost asistenta pedagoga v prvních ročnících a poradenské služby školních psychologů a speciálních pedagogů ve školách. Pro učitelky MŠ se ukázala jako nejvíce podstatná kvalitní pedagogická diagnostika a její předávání a také zaškolení v nové problematice a postupech práce. Obě skupiny respondentů si uvědomují nutnost podpory žáků vstupujících do ZŠ s určitým oslabením. Ze studie vyplývá, že pedagogové MŠ a ZŠ vnímají jako důležité pro zvýšení své připravenosti na novou praxi přechodu mezi MŠ a ZŠ především upřesnění potřeb a postupů v oblasti pedagogické diagnostiky na konci předškolního vzdělávání, zlepšení vzájemné spolupráce mezi ZŠ, MŠ a ŠPZ a posílení personálních kapacit v ZŠ a kompetencí vyučujících pro vzdělávání dětí s různou mírou předpokladů pro rozvoj školních dovedností v heterogenním kolektivu.