Proměna, nitro a druhý. – Záměrem tohoto příspěvku je nástin myšlení francouzského existencialistického filosofa a spisovatele Gabriela Marcela. Výchozím bodem je otázka naděje a vymezení beznaděje. Podle autora naděje neznamená, že se věci ubírají konkrétním vysněným způsobem. Pravá naděje je nekonečný proces hloubení života, objevování tajemství existence. Přirozeně se v tomto procesu vyskytuje i pokušení zoufalství a beznaděje. Překročením touhy po vlastnictví, překonáním ztotožňování se s podsouvanými funkcemi a připuštěním transcendentna, dochází k proměně. Tázáním na celek bytí a uvědoměním si ontologické hloubky se dostáváme k pravé naději, přesahující tento svět.