Holokaust ako rámec dobra a zla.

Bratislava, 19. prosince 2012.

Abstract

Slovenské bádání v oblasti holocaustu, potažmo židovské menšiny a postholocaustu, je charakteristické na jedné straně určitou personální sevřeností (za vůdčí centrum bádání lze označit Bratislavu, vůdčí obor etnologii v úzké spolupráci s historií; jako významnou charakteristiku je pak možné identifikovat i jistou propojenost badatelské scény se scénou aktérskou), na straně druhé pak silným zaujetím a intenzitou výzkumu. Tato výchozí situace se nutně promítá do povahy bádání, které – ve srovnání s českým odborným diskurzem – v důsledku soustavné kumulace poznatků a soustavné reflexe nejen epistomologické a subjektivní, ale zejména také právě reflexe terénu, směřuje ke kladení si neotřelých otázek, hledání nových cest k porozumění holocaustu a jeho významu v současné společnosti.