The Embers and the Stars - Uhlíky a hvězdy

(úryvek ze druhé kapitoly Phýsis)

Abstract

Hebce nadchází noc, daleko od elektrického vedení a asfaltovaných silnic, tam, kde se zapomenutá vozová cesta vytrácí v mlází. Noc tu jen zvolna vytlačuje zdráhající se den. Je čas střídání. Jasné světlo letního dne, chladná zeleň a výrazná modř pozvolna ustupují hluboké panenské tmě. Temnota tiše vrůstá do lesa, prosakuje na mýtinu a proniká do duše, vše usmiřuje, vše hojí, připravuje svět pro nový den. Kdyby nebylo tmy na obnovu duše, lidem by brzy došla konečná zásoba snů. Bez usmíření, bez odpočinku, by křehli a lehce se lámali, jako dubové větývky vysušené ve střídání ročních období. Nekompromisní žár elektrických světel dovede zatlačit vše-usmiřující tmu, avšak hodiny, o které prodlouží den, mi připadají jako únavný zisk. Daleko od elektrické sítě noc ještě přichází obnovit duši, přichází hluboká, panenská tma mezi uhlíky skomírajícího ohně a hvězdnou klenbou nad hlavou.