Posvátné a profánní, sváteční a všední

Abstract

Fenomenologové náboženství chápou posvátné obvykle jakožto protiklad profánního, přičemž mu přisuzují přívlastky jako mocné, plodné, tvořivé, trvalé či hrozivé: i když se posvátno projevuje v nespočetných podobách a variantách, vždy je obdařeno určitou mocí či silou. M. Eliade problematiku posvátného tematizuje poněkud jinak: podle jeho mínění je třeba otázku po tom, co je posvátné, postavit v prvé řadě ontologicky: co je posvátné, existuje na jiné ontologické úrovni než profánní, a proto je působivé, plodné, tvořivé, děsivé či mocné - moc znamená současně realitu, věčnost a působnost. Pro nejobecnější označení projevu posvátna zavádí Eliade pojem hierofanie: hierofanie znamená, že něco posvátného je nám odhalováno. Pro člověka, jenž je bytostně homo religiosus, jsou hierofanie středobodem veškerého zájmu, samo profánní pak pro něj nemá žádný význam, pouze nakolik zjevuje posvátné.