Editorial
Abstrakt
Vážení čtenáři,
v tomto dvojčísle předkládáme výběr z příspěvků proslovených na konferenci Média a filosofie, jež se konala dne 25. 11. 2010 na půdě Pedagogické fakulty UK. Toto setkání uspořádala Katedra občanské výchovy a filosofie UK PedF v rámci projektu Jany Kuklové Média jako prostor pro poznávání světa podpořeného Grantovou agenturou UK (GA UK 137809). Cílem konference bylo interdisciplinárně nahlédnout problematiku médií a setkáním odborníků z různých oblastí otevírat filosofický pohled na médium jako jedinečný fenomén současného světa. Doufáme, že Vás pestrost příspěvků přivede nejen k novým zamyšlením nad médii, ale i k novým otázkám, jež s nimi souvisejí.
Doc. Jiří Bystřický se ve svém příspěvku zabývá otázkou po založení transparence a mediality a po jejich úloze v lidském myšlení. Iva Gajdošíková ukazuje na rozboru Tarkovského díla Zrcadlo problematiku poznání a uchopení sebe sama jakožto specifického odrazu – zrcadlení, v němž se však já stává skutečným právě natolik, nakolik se vztahuje k celku světa. Prof. Anna Hogenová vyzdvihuje pozapomenutý aristotelský protiklad privaci, aby upozornila na její neopominutelnou úlohu v porozumění světu a na nedostatek jejího myšlení v současných médiích.
Jana Kuklová se zabývá povahou informace a ukazuje, že médium je prázdné a tato prázdnota je naléhavostí pro hledání smyslu. Vojtěch Mašek se zajímá z pohledu současné politické filosofie o možnosti současných médií sloužit jako otevřený prostor jednání, rozpravy, hájení práv a účasti občanů na rozhodování v demokratické společnosti. Markéta Pávková se v příspěvku vrací k počátkům filmu a sleduje jeho ustavení jakožto média. Klára Pirklová poukazuje na skutečnost, že s příchodem masmédií se výrazně narušila naše zásadní schopnost rozlišovat, co je podstatné a co nedůležité.
Martin Soukup věnuje ve své stati pozornost lidskému tělu jako svébytnému artefaktu a rozebírá procesy jeho disciplinace a semiotizace v kontextu masové kultury. Zuzana Svobodová se zamýšlí nad otázkou (ne)mediálnosti filosofie a táže se, zda může filosofie hrát roli prostředníka (média) a zda je věcí veřejnou. Jiří Šlégl představuje osobnost Milana Machovce jako mistra dialogu pomáhajícího lidem zorientovat se v mediálním i osobním labyrintu žité reality. Katrin Vodrážková se zaměřuje na problematiku média filmu ve srovnání s médiem fotografie a jejich vztahem k proměnám myšlení.
