Problém celku v kontextu vzdělávání (nejen environmentálního)

Abstrakt

Problém celku v kontextu vzdělávání (nejen environmentálního). – Pojem „celku“ uchopený v rámci dílčího, specificky zaměřeného poznání vědeckého, se stává více či méně konkrétně působící entitou, a takto ztrácí charakter nikdy nedosažitelného horizontu. Celek vědění tuto povahu naopak vyžaduje, jeho výchovný rozměr je poukazem k celkovému smyslu, k participaci na světovém dění, přivádí k účasti, sdílenému porozumění. Na tomto základě se pak ukazuje celkovost jakožto jeden z hlavních faktorů či sil výchovných. Jakožto významný (byť spíše implicitní) koncept ve vzdělání nelze celek odvodit na základě různých pokusů o celkovost například ve vědě, že má naprosto jiný základ. Úvahy o něm je třeba vést filosoficky, jinak se může stát v krajním případě nástrojem ideologického působení. Text navozuje otázky jako: Jakými způsoby se některé oblasti vědění celku přibližují, jakou roli zde celek hraje, například jaký kontext navozuje a zda a jak tento kontext pak působí na utváření dílčích a jednotlivých významů? Je poukaz k celku je v nějakém ohledu univerzální a lze na tomto základě založit dialog mezi různými diskursy? Jak je možné vymezit povahu celkovosti samé – metafyzickou, kontextuální, povahu horizontu?