Obraz dítěte, dětskosti a dětské přirozenosti u Jana Amose Komenského – teoretická východiska I.

Abstrakt

Obraz dítěte, dětskosti a dětské přirozenosti u Jana Amose Komenského – teoretická východiska I. – Od šestnáctého do osmnáctého století postupně docházelo k novému vnímání toho, co je dítě a jaká je jeho role v oblasti lidských a nadlidských záměrů. Posun k dítěti, jak je tato změna označována v odborné literatuře, má své kořeny v úsilí pedagogických géniů Jana Amose Komenského a Jeana Jacquese Rousseaua. Autor analyzuje jejich zaměření na dítě a jeho specifickou hodnotu na pozadí filosofických koncepcí obou myslitelů. Ocenění dětství a péče o něj souvisí s reformními snahami těchto mužů. Zatímco Komenský usiloval o nápravu věcí lidských, Rousseauovou celoživotní touhou bylo naladění na řád přírody. Dětství ve vizi podané k nápravě – Rousseauově či Komenského – disponuje tolik potřebnou flexibilitou: možností otevřít se novému, dobrému, tj. disponuje relativně největším naladěním na vytouženou pozitivní změnu.