Cargo reloaded, aneb kolik ještě potřebujeme antropologických časopisů?

Abstrakt

Problémům spjatým s publikačními strategiemi jednotlivců, institucí i celých oborů už byla v českém sociálněvědním prostředí obecně a koneckonců i na stránkách časopisu Lidé města věnována pozornost několikrát (např. Moravcová – Nešpor 2008). Jde přitom samozřejmě jen o součást dnes již globální a značně nepřehledné diskuse o možnostech sdělování vědeckých poznatků, publikační etice, scientometrii, hodnocení vědy atd. Zdálo by se proto možná zbytečné připojovat do této rozpravy další – zdánlivou – marginálii. Domnívám se však (a jsem si zároveň vědom kontroverznosti některých dále prezentovaných stanovisek), že znovuzaložení časopisu Cargo by mělo být důvodem ke kritické a diskusně pojaté reflexi ediční a publikační praxe v české etnologii a sociokulturní antropologii posledních desetiletí. Soustředím se přitom pouze na jeden problém, tedy existující spektrum oborových časopisů. Otázky jiné, jistě neméně zajímavé (plagování a recyklace, tzv. salámování výstupů atd.), nechť jsou diskutovány v budoucnu či na jiném místě.