Human lnfants' Crying

Research Aspects

Abstract

Lidský novorozenec je schopen podporovat a udržovat interakce s matkou už krátce po porodu. Novorozenec se rodí s předprogramovaným repertoárem odpovědí uspořádaným tak, aby maximalizoval přežití jedince a druhu. Jak matka tak novorozenec modifikují svoje konání v závislosti na zpětnovazebné odpovědi partnera. Matky nepotřebují pro zacházení s dítětem explicitní instrukce, a při svém jednání využívají strategie adekvátní svému věku, které jsou založeny také na fylogeneticky předprogramovaných vzorcích chování ("intuitive parenting"). Vzhledem k motorické bezmocnosti lidského kojence jsou nezbytné velmi silné sociální kontakty s matkou nebo jiným pečujícím jedincem. Tyto ranné interakce podporuje řada signálů, které umožňují vazbu matka-dítě. Vazbu podporující chováni se zakládá zvláště na visuálních signálech (např. kontakt očí, smích, typické charakteristiky obličeje a těla). Matky jsou na takové signály svého dítěte velmi citlivé.