Andrej Andrejevič Markov a matematická lingvistika (2)

Abstrakt

Markovův nejvýznamnější přínos je z oblasti teorie pravděpodobnosti, kterou můžeme rozčlenit do tří hlavních skupin: zákon velkých čísel, centrální limitní věty a teorie markovských řetězců. Poslední z uvedených se vyvinula v teorii stochastických procesů. Markovský řetězec je posloupnost náhodných proměnných, v nichž je budoucí proměnná určena proměnnou současnou bez ohledu na způsob, jakým přítomný stav ze stavu předchozího vznikl. První statistické šetření výskytu hlásek provedl Markov na textu básně Evžen Oněgin, pravděpodobně proto, aby jeho teorie byla obecně srozumitelná. Nejspíš se jedná o první aplikaci matematiky v jazykovědě. Prvních 20 000 znaků této básně rozdělil na 200 skupin po 100 hláskách a poté zjišťoval, kolik se průměrně vyskytuje samohlásek v jedné skupině. Dále zkoumal, jaká je pravděpodobnost, že po samohlásce následuje samohláska, po samohlásce souhláska apod., navíc zkoumal i řady 3 znaků. Své pozorování rozšířil na 100 000 slov z pověsti Detskije gody Bagrova-vnuka. Rozporuje práci N. A. Morozova, který se snažil podle výskytu hlásek určit individuální charakteristiky jazyka ruských spisovatelů. Markov svými pracemi položil základy jazykovědné disciplíny nazývané matematická lingvistika.