Mimo řád: Genealogie zrůdnosti

Abstrakt

V tomto příspěvku chci položit důraz na otázku anomálního těla a zaměřit se zejména na problematický vztah mezi historickým výzkumem zrůdnosti a jejím překrýváním s koncepty „postižení“. Zpochybňuji některé předpoklady parametrů „postižení“ a jejich historické předchůdce. Použiji nástroje kvazi-foucaultovské genealogie, abych zproblematizovala obecně přijímané dějiny „postiženého těla“. Domnívám se, že mimo historické proměny významu „zrůdnosti“ v průběhu času a jeho dnešnímu pojetí coby „postižení“, existuje další proud vnitřních procesů, který nejen zpochybňuje periodizaci historického myšlení, ale také doplňuje – pokud přímo nenahrazuje – Foucaultův diskurzivní přístup. Tyto poznatky nám mohou pomoci pochopit implicitní násilí, jež je příznačné pro setkání s anomálním tělem, ať už je považováno za zrůdné, nebo tzv. postižené. V nepřátelství, vyhýbání se a paradoxně i ve fascinaci morfologií, která stojí mimo řád, můžeme vnímat sebepoznání. Je nepopiratelné, že ona ambivalence a s ní související úzkosti, jež se opakují v diskontinuitních dějinných okamžicích, třebaže utvářených velmi rozličnými formami možného, vyvolává nepříjemný pocit. Tam, kde hranice absolutní odlišnosti nevyhnutelně selhávají, budou na nebezpečně povědomé „jiné“ i s jejich ne-řádnými těly přeneseny všechny úzkosti a fantazie, které fungují na sociálně kulturní, interpersonální a konečně i na intrapsychické úrovni. Moderní kategorie „postižení“ jakožto varianta „zrůdnosti“ proto představuje velmi složité a vnitřně nejednoznačné označení, jež nelze adekvátně uchopit pouze prostřednictvím pozitivistických a binárních analytických modelů, ať už biomedicínských, nebo sociálně konstruktivistických. Třebaže neaspirujeme na formulování definitivní pravdy, jakákoli genealogie diskurzivního ustavování anomálního těla se jím musí zabývat jako oblastí, která je dějištěm mnoha kulturních a psychických investic.