Národ jako evropské specifikum, jak slovem (de)formovat historickou i současnou realitu
DOI:
https://doi.org/10.14712/24645370.2790Abstrakt
Tato studie se pokouší doložit několik tezí o tom, jak globalizace ovlivnila posuny v chápání termínů národ a nacionalismus. Za prvé demonstruji, že národ se formoval jako specificky evropský fenomén v procesu modernizace a jeho pozitivní konotace se vyvíjela v návaznosti na specificky evropské myšlenkové proudy od humanismu přes reformaci po osvícenství. Identifikace jedince s národem se označovala termínem vlastenectví (patriotismus). Za druhé, teprve v době, kdy většina evropských národů byla plně formována, začala být identifikace jedince s národem označována novotvarem nacionalismus. Za třetí, během 20. století se nacionalismus stal součásti pojmosloví politiky i společenských věd, které jej aplikovaly nejen na evropské národy, ale také na nové útvary, které vznikaly mimo Evropu a prohlašovaly se za národní. Za čtvrté, v důsledku toho se obsah termínu nacionalismus rozšířil i na identifikaci jedince s útvary, které se podstatně lišily od evropských národů. Za páté, v důsledku toho, že se jakousi bezmyšlenkovou setrvačností termín nacionalismus v tomto pozměněném globalizovaném smyslu začal užívat pro rozbor vývoje evropských národů v 19. století, hrozí zpětně výrazné zkreslení obrazu evropských dějin.