Proces kulturní výměny na příkladu historizující architektury
Recepce francouzské novověké architektury v rámci historismu 19. století v českých zemích a v evropském kontextu
DOI:
https://doi.org/10.14712/24645370.2855Abstrakt
Příspěvek pracuje s tématem recepce francouzské novověké architektury v rámci historismu 19. století jako s příkladem procesu kulturní výměny. Historizující architektuře inspirované francouzskými modely jsou věnovány převážně zahraniční studie, vytvořené v 70. a 80. letech 20. století. Vnímání tohoto stylového modu prizmatem aktuálních interpretačních rámců tak nabízí nová východiska, stejně jako komparativní přístup zohledňující evropský kontext. Studie nejprve vyzdvihuje otázku nesourodé terminologie a reflektuje tak uchopení tématu v dosavadní odborné literatuře. Protože zde hovoříme o práci s historickými vzory určitého kulturního okruhu, je nutné klást si otázku, jak se jednotliví aktéři mohli s danými vzory v dostatečné míře seznámit a jaké komunikační kanály přispěly k jejich cirkulaci. Jednotlivé faktory, které kulturní přenos podmiňují či umožňují, jsou pak představeny prostřednictvím dvou případových studií, akcentujících situaci českých zemí. Svou roli hraje přímá zkušenost s francouzským prostředím, vzdělávání v oboru architektury, osobnost objednavatele a architekta i dostupnost teoretické literatury a grafických předloh. V závěru příspěvku jsou pak nastíněny další perspektivy výzkumu, například problematika přímého či určitými kulturními centry zprostředkovaného přenosu. Zde se jako klíčové ukazuje prostředí Vídně druhé poloviny 19. století.