Jak to bylo s tábory pro takzvané darebáky, povaleče a cikány aneb odpověď na kritiku Pavla Balouna a Jaromíra Mrňky

Abstrakt

Text je reakcí na studii Pavla Balouna a Jaromíra Mrňky, nazvanou „Tábory pro darebáky, povaleče a cikány“. Příspěvek k výzkumu politiky a praxe kriminalizace „práce se štítícího“ obyvatelstva za druhé republiky a protektorátu (1938–1942), která byla otištěna v časopise Dějiny – teorie – kritika. Jeho nepřehlédnutelnou část tvořila řada polemických poznámek k pracím jiných historiků, které byly vedeny z pozice tzv. angažovaného dějepisectví. Autor reaguje především na dvě základní, kritizující připomínky P. Balouna a J. Mrňky: Proč nepovažuje zřízení pracovních útvarů v říjnu 1938 za projev fašizující ideologie českých politických elit. A jak se údajně prohřešil tvrzením, že v létě 1942 se již oproti předchozímu období plně prosadil nacistický rasový přístup k romskému obyvatelstvu. Pro tento účel zařazuje obě výtky do širších faktografických souvislostí, které vedly k jeho interpretacím. Současně se vyjadřuje k diskurzivním praktikám obou autorů, jež jsou prezentovány jako snaha o otevření nové debaty k tématu genocidy Romů a Sintů ve sledovaném období. V této souvislosti proto upozorňuje, že jejich přístup k historii kárných pracovních táborů a tzv. sběrných táborů je výrazně etnocentrický.