Styčné plochy v postulátech dějepisné propedeutiky Jaroslava Golla a Tomáše G. Masaryka v 80. letech 19. století
DOI:
https://doi.org/10.14712/24645370.2616Abstrakt
Tato studie nabízí netradiční pohled na vzájemné vztahy mezi názory Jaroslava Golla a T. G. Masaryka na teoretické a metodologické principy historické vědy. Základní nástin prezentace je strukturován do čtyř oddílů. První z nich nabízí stručný popis integrujících prvků Masarykova a Gollova myšlení, které pramenily ve sdílené platformě realismu a pozitivismu, společné nové generaci českých intelektuálů konce devatenáctého století. Druhý oddíl se věnuje otázce Gollova a Masarykova vnímání interdisciplinární povahy historiografie a jejímu vztahu k sociologii a filozofii dějin. Třetí a čtvrtý oddíl se pak věnují principům historiografické činnosti. Zaměřují se na pochopení pravého subjektu historiografického výzkumu, členění historie na všeobecnou a speciální, pojetí kulturních dějin a způsoby, jakými by se historie na univerzitách podle obou učenců měla vyučovat.