Tragický konec české poznámky

Abstrakt

V historiografii získala poznámka distinktivní charakter. Práce publikované bez poznámek nejsou brány jako vědecké a absence poznámek takovéto knihy vylučuje z akademického provozu. Vývoj k tomuto rozlišení byl ale klopotný, přičemž poznámka prodělala během téměř dvou staletí v českém prostředí nejrůznější proměny. Především v posledních desetiletích však extenzivní rozvoj české akademické sféry, spojený se vznikem regionálních univerzit, s masivním nárůstem počtu studentů, počtu kvalifikačních prací i osob s vyššími akademickými tituly, vedl k historiografické nadprodukci, jež měla vliv i na podobu poznámky. Ta v mnoha ohledech získala pochybný charakter, jenž se na konci roku 2018 a na počátku roku následujícího překlopil do absurdní debaty, zda zkopírování poznámkového aparátu z jedné knihy do knihy autora jiného je plagiátem či nikoli. V této diskusně pojaté studii se autor snaží ukázat, jakou podobu získávala poznámka v české medievistické historiografii v době Františka Palackého, jak její podobu změnila tzv. Gollova škola, jak do způsobu užívání poznámek marxistický historiografie a k jakým pokusům o revizi významu poznámek dospěla historiografie po roce 1989. Závěrem pak autor překládá dvacet reflexí (v subjektivním pojetí) tragické podoby české poznámky.