Diskuse o „hypotéze babiček“

Abstrakt

„Hypotéza babiček“ je spojována se vzdálenou evoluční událostí vzniku menopauzy u žen a může být otestována pomocí (historicko) demografických dat pro evropské raněnovověké a moderní společnosti. Srovnání pomocí případových studií a mikro-analytických sond do oblasti historické demografie a kulturních dějin 17.-19. století nám umožňuje dojít k závěrům, že tam, kde „efekt babiček“ (tedy kratší intervaly porodů u dcer nebo nevlastních dcer společně s nižší úrovní novorozenecké a dětské úmrtnosti, tedy se zdravějšími vnuky), může být statisticky prokázán, tam je tento efekt významně slabší, než efekt jiných faktorů, ovlivňujících novorozeneckou a dětskou úmrtnost. Babičky pečující o své vnuky patrně nepředstavovaly „kulturní vzorec“ (na úrovni aktérské reflexe), a to ani v rovině, ve které byl „kulturní vzorec“ reflektován v rámci regionálně specifické strukturace domácností nebo v najímání porodních asistentek. Přinejmenším v evropských populacích 17.-19. století můžeme nalézt jiné instituce, které podle všeho vykazovaly silnější následky na novorozeneckou a dětskou úmrtnost, než péče babiček. Během tohoto období byl efekt babiček geograficky rozptýlen a v některých případech propojen s existencí specifických sociálních skupin či segmentů spoelčnosti (například v českém prostředí se vztahoval k nižším společenským vrstvám). Pokud je efekt babiček, zlepšující zdraví vnuků, výraznější u babiček ze strany matky (což ještě není obecně prokázáno), musíme se tázat, proč si kulturní evoluce „zvolila“ adaptivně méně výhodnou možnost patrilineární strukturace domácností. Příklad takové strukturace můžeme nalézt v konzistentní patrilokalitě svateb a patrilinearitě strukturace rodin v klasickém starověku, která v evropském prostředí až donedávna přežívala jihovýchodně od tzv. Hajnalovy linie. Demografické a kulturně-historické zkoumání evropské spolčenosti 17.-19. století podle všeho silně podporuje tvrzení, které z hlediska evoluční antropologie či evoluční biologie představuje pouhou hypotézu, a to že „efekt babiček“ může být příčinou vzniku menopauzy jako evoluční adaptace. Nicméně, zatímco tento efekt je přítomen v lidské populaci již od pradávna (prehistorie či klasického starověku), představoval pouze jednu z mnoha provázaných, alternativních a více či méně adaptivních (zdraví zvyšujících) forem péče o novorozence a děti.