K diskusi o paměti v českém kontextu "druhého života"

Abstrakt

Francouzská debata o paměti má kořeny především v díle Maurice Halbwachse (Les cadres sociaux de la mémoire, 1925). Halbwachsova základní teorie spočívá v tom, že mmeorie neexistuje sama o sobě, ale je vždy definována tzv. sociálními rámci. Ty nejsou statusovými prvky paměti, ale jsou tvořeny prioritami společnosti. Dalším důvodem neexistence paměti "o sobě" je forma komunikace (řeči). V tomto ohledu Halbwachsovu teorii potvrzují zejména analýzy Rolanda Barthese. Halbwachsovy myšlenky dnes inspirovaly dvě hlavní historická hnutí, obě spojená především s tzv. komemoračními slavnostmi. Eric Hobsbawm se zabývá především problematikou vědomého utváření společenské a historické paměti prostřednictvím takového jednání, zatímco Paul Connerton, představitel historického bádání tohoto druhu po "lingvistickém" zlomu, se soustřeďuje především na vnitřní symboliku a strukturu události. V českých podmínkách je koncept "druhého života", s nímž je otázka sociální a historické paměti velmi úzce spjata, předmětem vědeckého zpracování již od 70. let 20. století, ale pod vlivem současné situace se ubírá jiným směrem než tento druh bádání ve Francii nebo (po vzoru Francie) v Německu.