Hledání „paměti národa“

Politika dějin, nostalgie a české dějepisectví komunismu

Abstrakt

Tento článek, vycházeje z diskusí nad návrhem zřízení českého Ústavu paměti národa, se snaží překročit úzce politický spor a místo toho probrat, co to vlastně znamená pro dějepisectví nedávné doby a historickou kulturu obecně. Studie nejprve zkoumá roli a výsledky dějepisné profese tváří v tvář společenskému a politickému vyrovnávání se s odkazem komunistické diktatury po roce 1989. Historiografie byla v tomto období významně podmíněna obnovováním národního státu v politické rovině a procesem budování demokracie, se zjevnou potřebou legitimizovat existenci obou. Studie analyzuje, jak je to spojeno s konceptem národních dějin a vztaženo k vnitřní restrukturalizaci a vývoji historiografie nedávné doby, stejně jako k „vzestupu memorialismu“ v posledních desetiletích. Po rozboru nové vlny politizace soudobých dějin ve východní části Střední Evropy v posledních několika letech studie končí částí věnovanou roli a možným dopadům institucí národní paměti v regionu. Studie se zaměřuje především na vývoj v Česku, ale snaží se zároveň podat i širší obraz problematiky, založený na srovnání s dalšími státy v regionu, primárně s Polskem.