Paměť a dějiny, soužití a vyhnání
DOI:
https://doi.org/10.14712/24645370.3165Abstrakt
S odkazem na mezinárodní diskusi o založení Centra proti vyhánění v Berlíně se esej zamýšlí nad nezbytnou asymetrií mezi snahou o porozumění prostřednictvím interpretace, jak ji pěstuje akademická historie, a vzpomínáním na historické události ze strany jednotlivců a skupin, kteří se jich účastnili. Na pozadí a příkladu česko-německých vztahů a konkrétně otázky "transferu" esej upozorňuje na vzpomínky účastníků nejen z hlediska role, kterou hrají v historické vědě, ale také z hlediska jejich schopnosti generovat ideologické politické doktríny, udržovat nacionalistické animozity a stereotypy ve vnímání vlastního národa a těch druhých a udržovat etnické a sociální napětí. Jako základní prvek existence historické paměti se ukazují selektivní procesy sociálního zapomínání, v nichž se formuje a udržuje individuální a kolektivní životní zkušenost, vytváří se vnitřní komunitní pouto a upevňuje národní identita.