Abstrakt

Článek se zabývá školskými metodami výuky kreslení, geometrického zobrazování prostoru a jejich vlivem na žákův kresebný projev. Nejprve se podrobně rozepisují 4 metody výuky kreslení dříve a dnes (kopírovací, perspektivní kreslení od ruky, kreslení v sítích a konstrukce obrazů těles v rovnoběžném promítání). Na konci příspěvku je popsaný experiment, ve kterém učitel matematiky zadal kreslení těles stejné skupině žáků v 1. a pak v 6. třídě.