O všedním životě v "socialismu". Jaká byla komunistická diktatura?

Abstrakt

Studie se zamýšlí nad metodou a výkladem klíčových pojmů, s nimiž pracují Michal Pullmann a někteří jiní mladší historici při studiu dějin komunismu. Jejich východiskem je přesvědčení, že dosavadní výklady o komunistické diktatuře jsou jednostranné, neboť stavějí do binárního protikladu všemocný režim a bezbrannou společnost. Naproti tomu se snaží vysvětlit dlouholeté trvání režimu souhlasem obyvatelstva, čímž systém se stává participativní diktaturou. Část spoluodpovědnosti je tak přenesena na „společnost“, která je pojímána nediferencovaně jako homogenní celek. Objektem jejich studia je však pouze ta část společnosti, která se projevuje ve veřejném horizontu aktivně. Jiné části společnosti, které byly z účasti na autoritativním diskurzu vyřazeny či samy na účast v něm rezignovaly, nejsou v diskurzu a tedy ani v obrazu všedního dne zastoupeny. Jejich metoda podle autora vede jen k dílčím poznatkům závěrečného období, izolovaného z proudu historie, z jejichž úzké základny je kritika totalitárního modelu neúměrná a nepřesvědčivá.