Lékařství a mužství v 19. století: nadnárodní trendy a specifika jihozápadní Evropy (Španělsko a Francie)

Abstrakt

V tom, jak se lékaři v 19. století snažili prezentovat svou profesi, hrál důležitou roli gender. Historičky a historikové lékařství poukazují na skutečnost, že se léčebné pole od raného novověku výrazně maskulinizovalo. K vypuzení žen z pozice léčebné autority přispěla profesionalizace medicíny, tedy rozšíření představy, že léčení by mělo být v rukou osob s odborným vzděláním, které za své služby berou peníze. Svou roli hrála i institucionalizace lékařství, tedy vznik nových nemocnic, veřejných postů pro lékaře a chirurgy, zakládání lékařských komor a také definitivní spojení lékařské profese s formálním odborným vzděláním. Náš autorský tým již několik let zkoumá profesní dynamiky lékařství ve Španělsku a ve Francii a srovnává je s ostatními zeměmi. Došli jsme k závěru, že zatímco gender hrál důležitou roli v lékařském profesním diskurzu a také ve veřejném obrazu lékařů tak, jak ho nalézáme v dobovém tisku, karikaturách, literatuře a jiných formách reprezentace, nedělo se tak vždy a všude stejným způsobem. Například mezi Francií, Velkou Británií a Španělskem existují značné rozdíly v tom, jakým způsobem lékaři a společnost mobilizovali genderové prvky ve snaze posílit autoritu lékařů nebo je naopak kritizovat. Rozdíly a podobnosti by se jistě daly vysledovat i ve srovnání se střední Evropou. Doufáme, že naše teoretické reflexe i praktická analýza vztahu mezi společenskou třídou, mužstvím a expertní identitou lékařů ve Francii a Španělsku 19. století budou k užitku všem.