Ctnost dějinnosti a zatracení bezdějinných

Abstrakt

Studie sleduje vzájemnou souvislost dějinnosti a nedějinnosti jako ustálené figury, která se v různých podobách promítala do historického myšlení od Augustinova založení křesťanských dějin jako dějin spásy přes osvícenské a hegeliánské univerzální dějiny pokroku až po současné obavy o dějinnost Evropy a vztah historie a paměti. Všímá se na jednu stranu relativní jednoty této figury, na druhou stranu ukazuje, jak se tento protiklad neustále nově konstruoval na základě odlišných hledisek (víra, svědomí, klima, státnost, rasa, otevřenost bytí…) a jak byl pragmaticky využíván pro často i protikladné politické cíle. Zaměřuje se zvláště na středoevropský kontext, kde docházelo k obzvláště dynamickému střídání vztahu dějinnosti a bezdějinnosti, činí tak ovšem především prizmatem postkoloniálních studií.