Rituály středověku a raného novověku v recentní české a polské historiografii

Abstrakt

Studie sumarizuje české a zčásti i polské texty, které vznikly v posledních třech desetiletích a týkaly se středověkých a raněnovověkých rituálů. Toto historiografické zabývání se rituály a ceremoniemi je podrobeno kritice, resp. vztaženo k vývoji v recentní evropské historiografii. Lze konstatovat, že čeští a polští historikové věnovali značnou pozornost především rituálům panov-nickým, které nahlíželi z pozice hlavního aktéra, tedy krále, a považovali je za odraz politické moci. Na rozdíl od antropologů, které zajímají kulturní významy a kategorie, se historikové klo-nili spíše k sociálně historické perspektivě. Významné místo v textech zaujímá deskripce, která ústí zčásti v potvrzení mocenské pozice hlavních aktérů, zčásti v sondy do každodenního života a hmotné kultury mocenské elity. Celkově se tak ukazuje spíše méně intenzivní recepce antropo-logické optiky v analýze rituálu. Dosavadní poznání, zásadně odvislé od kvality dochovaných pramenů, by bylo možno rozšířit využitím inspirace prostorových studií, například metod rozvinutých v recentní archeologii, jak ukazuje závěr studie.