Proti katedrovému zmoudření! Lokty, čelem, kopnutím...

S. K. Neumann, anarchismus a česká inteligence na přelomu 19. a 20. století

Abstrakt

Článek se snaží rekonstruovat anarchistickou ideologii v českém prostředí let 1890-1914 na vymezení tehdejších anarchistů vůči třem podobám intelektuála. Zaměřuje se na kritiku T. G. Masaryka, sociálních demokratů a F. X. Šaldy. V případě Masaryka identifikují doboví anarchisté intelektualismus a odtržení rozumu od vášní a emocí. U sociální demokracie se vymezují vůči objektivistickému materialismu, který vede k podceňování vůle a subjektivity. V Šaldově případě se vymezuje vůči estetickému elitismu a subjektivismu pojatému jako svévole. Anarchistický přístup k intelektu a roli intelektuála se tak ukazuje být zapuštěný v individualismu a sensualismu a rozvíjející specifický vztah jak k masové politice, tak k elitářské estetice.