Geografická evidence a sociální imaginace hranice

Literární a výtvarné reprezentace hranice v reflexi J. A. Komenského v 19. a 20. století

Abstrakt

Topos odchodu do exilu se v 19. století ustavil jako integrální součást Komenského životopisů. Scéna „loučení s vlastí“ se stala předmětem mnoha literárních a uměleckých reprezentací, které ustálily, kanonizovaly a postupně proměnily její základní komponenty. Soustředily se mimo jiné na hranici, kde se scéna obvykle odehrávala. Hranice byla zpravidla zobrazována jako správní a geografická instituce, což bylo pro exulanty nejen sémanticky významné, ale též jasně rozpoznatelné. Při bližším zkoumání textů a vizuálních artefaktů se ovšem ukazuje, že v mnoha reprezentacích nejsou geografické údaje přítomné a jsou spíše jen nahrazovány narativními sugescemi.