Kamarádi frontovníci: maskulinita a paměť první světové války v textech československých c. a k. veteránů

Abstrakt

Článek se zabývá analýzou procesu vzpomínání a paměťových diskursů na první světovou válku, jak ji prožívali čeští a slovenští veteráni v meziválečném období. Konkrétně je hlavní pozornost věnována většině českých vysloužilců, kteří strávili válku v rakousko-uherských uniformách, a jejichž válečná paměť v novém československém státě nabyla poněkud nejednoznačných rozměrů. Museli se vyrovnávat nejen s faktem, že léta, která strávili v zákopech byla zcela zastíněna oficiálním diskursem „hrdinného legionáře“ (to jest člena československých legií, jichž ovšem byla jen malá hrstka z těch, kteří ve válce bojovali), ale zároveň i se skutečností, že se od počátku 20 let široká veřejnost snažila konstruovat svou (nelegionářskou) válečnou paměť na více či méně promyšleném konceptu „dobrého vojáka Švejka“, to jest flinka, podrývajícího C.a K. válečné snažení, jenž čeká na první příležitost k dezerci. Vzhledem k tomu, že homogenní pojetí maskulinity se v té době točilo minimálně částečně kolem obrazu hrdinské služby (ztělesněné legionářským mýtem), sleduje autor různorodé cesty, jimiž se C. a K. vysloužilci snažili začlenit do obecného válečného diskursu „budování národa“ a zároveň do linie hegemonního obrazu mužství. Je zřejmé, že po velké depresi a zvláště ve 30. letech, vyústily tyto jejich snahy ve skupinovou kolektivní paměť první světové války, zdůrazňující znamenitě provedenou (i když nechtěnou) povinnost, hodnou dobrých mužů a občanů.