Boj o Pekařovu stolici

Václav Chaloupecký, František Hrubý a generační proměna "československé" univerzitní historiografie v čase první republiky

Abstrakt

Generační, ideová a metodologická proměna české, potažmo československé historiografie je dle dosavadních interpretací spojována především s 1. sjezdem československých historiků v roce 1937. Smyslem následujícího textu je toto tvrzení podrobit tázání a zároveň nastínit okolnosti, v jejichž důsledku se dědicem Pekařovy pražské stolice československých dějin stal Václav Chaloupecký. V pozadí stati pak stojí pokus o problematizování stereotypu tzv. čechoslovakismu coby nosné ideje psaní o dějinách v meziválečné ČSR a tázání po (dis)kontinuitě historiografie „Gollovy školy“ a období nástupu tzv. marxistické historiografie. Meritem věci by pak měl být nástin interpretačního rámce založeného na širším kontextu, než jaký nabízí dosavadní soustředění na pražské univerzitní centrum a jeho ústřední osobnosti. Pro šíři tématu si ovšem předkládaný text nečiní nárok na důsledné zmapování proměn domácí historiografie řečeného období, představuje pouze dílčí úhel pohledu, promýšlený coby možné prolegomenon k naznačenému okruhu problémů.