Transfer vědění, nebo rétorika exilu? Pobělohorští exulanti a jejich sebeprezentace v písemnostech Hartlibova okruhu

Abstrakt

Jak dokládá celá řada recentních historických studií, raně novověká migrace z náboženských důvodů byla úzce spjata s transferem vědění. Cílem této studie je analýza sebeprezentace migrantů z českých zemí v průběhu třicetileté války, kteří o sobě vytvářeli obraz pronásledovaných náboženských exulantů a zároveň expertů či nositelů inovací. Tato kombinace dvou diskursů jim pomáhala vyjednávat veřejné uznání jejich expertizy a hledat mecenát prostřednictvím korespondenční sítě polyhistora Samuela Hartliba, usídleného v Londýně. Tato komunikační síť fungovala jako neformální intelektuální infrastruktura, jež usnadňovala transfer vědění a prostředkovala mezi individuálními zájmy historických aktérů a širší sférou veřejného zájmu. Článek přináší dvě případové studie zaměřené na analýzu korespondence a dalších rukopisů spojených s činností dvou historických aktérů ve 30. a 40. letech 17. století. První část se zabývá moravským šlechticem Janem Kryštofem Pergarem z Pergu, jenž se vydával za vynálezce technických zlepšení a experta na vysoušení dolů a pokoušel se vyjít vstříc poptávce po užitečném vědění. Druhý případ se zaměřuje na slezského učence Cypriana Kinnera, který reagoval na Hartlibův projekt „Office of Address“ a prezentoval se jako expert na komunikaci, schopný zorganizovat pobočku této kanceláře ve Slezsku. Zamýšlel v ní angažovat lokální učence a získat pro tuto informační síť finance od anglického parlamentu. Jak Pergar, tak Kinner kombinovali narativ exilu postavený na řadě biblických aluzí se sebevědomou rétorikou expertů a inovátorů, kteří mohou nabídnout své dovednosti a vědění jako důkaz své recipročně směnitelné užitečnosti.