Teorie a empirie v raně novověkých spisech o léčení střelných zranění

Autoři

  • Bohdana Divišová

DOI:

https://doi.org/10.14712/24645370.4760

Klíčová slova:

válka, zranění, lékařství, střelný prach, raný novověk

Abstrakt

Chirurgické úkony byly po celá staletí prováděny výhradně negraduovanými ranhojiči. Po objevu střelného prachu a nástupu palných zbraní ve 14. – 15. století spočívala tedy péče o postřelené pouze na nich a ranhojiči postupovali v léčení podle vlastního uvážení. Po vstupu chirurgie na akademickou půdu však ranhojiči museli svou léčbu koordinovat tak, aby souzněla s dobovou humorální fyziologií i patologií. Tato studie se snaží ukázat, jak znalosti lékařské teorie ovlivnily přístup chirurgů k léčení střelných ran. Podkladem se stalo deset spisů specializovaných na palná zranění, které vznikly v 16. století, tedy době, kdy se palné zbraně staly relativně běžnou součástí výzbroje a existovaly standardizované postupy. Na několika příkladech bude dokumentováno pronikání paracelsismu do léčení střelných ran a připomenut stoupající význam raně novověké empirie.

Biografie autora

Bohdana Divišová

Bohdana Divišová působí na Univerzitě Karlově, 1. lékařské fakultě, Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků.

Stahování

Publikováno

2025-01-06

Jak citovat

Divišová, Bohdana. 2025. „Teorie a Empirie V Raně novověkých Spisech O léčení střelných zranění". Dějiny – Teorie – Kritika, č. 2 (leden):11-36. https://doi.org/10.14712/24645370.4760.

Číslo

Sekce

Studie a eseje