Proměny fyzikálního kurikula – první výsledky analýzy mezinárodních zdrojů

  • Vojtěch Žák MFF UK
  • Petr Kolář MFF UK

Abstrakt

Cílem této studie je charakterizovat pojem kurikulum a prezentovat vybraná výzkumná zjištění, která jsou využitelná při proměnách fyzikálního kurikula střední školy. Pojem kurikulum nabývá různých významů. Patří k nim obsah vzdělávání, vzdělávací plán a nejobecněji obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících. O významech a složitosti tohoto pojmu vypovídají jeho dimenze – ideová, obsahová, organizační a metodická. Kurikulum existuje také v různých formách – koncepční, projektové, realizační, rezultátové a efektové. Cílem rešerše v databázích SCOPUS a Web of Science bylo vyhledání studií, které popisují proměny fyzikálního (resp. science) kurikula, a identifikování metod, které jsou používány při tvorbě nových kurikul. Výsledkem rešerše je mimo jiné zjištění, že výše zmíněných studií existuje v mezinárodním prostředí velmi omezený počet. Přesto rešerše přinesla některá zjištění, která mohou být využitelná při případných proměnách fyzikálního kurikula. Dalšími identifikovanými problémy jsou např. nízká matematická úroveň žáků omezující jejich fyzikální vzdělávání a poukazování na to, že reformy kurikula často spočívají pouze v malých úpravách původního kurikula.

Reference

Carlone, H. B. (2003). Innovative science within and against a culture of “achievement”. Science Education, 87(3), 307–328.

Cheung, D. & Ng, P.-H. (2000). Science teachers’ beliefs about curriculum design. Research in Science Education, 30(4), 357–375.

Fenclová, J. (1984). Didaktické myšlení a jednání učitele fyziky: Cvičení z didaktiky fyziky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Grayson, D. J. (2006). Rethinking the content of physics courses. Physics Today, 59(2), 31–36.

Hejnová, E. (2011). Integrovaná výuka přírodovědných předmětů na základních školách v českých zemích – minulost a současnost. Scientia in educatione, 2(2), 77–90.

Henderson, J.G. (1996). Reflective teaching. Englewood Cliffs: Merrill.

Hestenes, D. (2003). Oersted medal lecture 2002: Reforming the mathematical language of physics. American Journal of Physics, 71(2), 104–121.

Hrabal, V. & Pavelková, I. (2010). Jaký jsem učitel? Praha: Portál.

Janík, T. (2009). Obsah vzdělávání. In J. Průcha (Ed.), Pedagogická encyklopedie (138–142). Praha: Portál.

Maňák, J. & Janík, T. (2009). Kurikulum. In J. Průcha (Ed.), Pedagogická encyklopedie (117–121). Praha: Portál.

Mullis, I.V. S. & Martin, M.O. (Eds.). (2013). TIMSS 2015 Assessment frameworks. Chestnut Hill: TIMSS & PIRLS International Study Center.

Ornstein, A.C. & Levine, D.U. (1989). Foundations of education. Boston: Hougton Mifflin Co.

Průcha, J. (2017). Moderní pedagogika. Praha: Portál.

Průcha, J., Walterová, E. & Mareš, J. (2013). Pedagogický slovník. Praha: Portál.

Riess, F. (2000). Problems with German science education. Science and Education, 9(4), 327–331.

Roth, L. (Ed.). (1991). Pädagogik – Handbuch für Studium und Praxis. München: Ehrenwirth.

RVP ZV. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2017). Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.nuv.cz/uploads/RVP ZV 2017 cerven.pdf

Sheppard, K. & Robbins, D.M. (2003). Physics was once first and was once for all. Physics Teacher, 41(7), 420–424.

Schneider, R.M., Krajcik, J. & Marx, R. (2000). The role of educative curriculum materials in reforming science education. In B. Fishman & S. O’Connor-Divelbiss (Eds.), Fourth international conference of the learning sciences (54–61). Mahwah, NJ: Erlbaum.

Schulz, R.M. (2009). Reforming science education: Part I. The search for a philosophy of science education. Science and Education, 18(3–4), 225–249.

Žák, V. (2015). Disertační práce z didaktiky fyziky obhájené v České republice v letech 2004 až 2013 – přehled a analýza. Scientia in educatione, 6(2), 35–50.

Žák, V. (2016). Metody sběru dat využívané didaktikou fyziky v mezinárodním prostředí. Scientia in educatione, 7(2), 18–33.

Publikováno
2018-06-28
Sekce
Přehledové studie