Dvě představy budoucnosti v postsocialistické jugosféře

Abstrakt

Tato studie se snaží představit dvě proto-utopie, přítomné v soudobé jugosféře. Jako představitele těchto dvou protichůdných narativů chápe dva romány – Pes a kontrabas Sašy Iliće a Cesta k řekám: spravedlnost pro Srbsko Petra Handkeho. Handkeho román je chápán jako představitel nacionalistické realistické literární tradice, založené Dobricou Ćosičem, pro kterou je typická sebeviktimizace a sebe-balkanizace, koncept genocidy, prvky brakové literatury, orientalizace, démonizace jinakosti, teorie novopohanského spiknutí, víra v historické poslání být „předprsní křesťanstva“, ale rovněž v poslání obnovit úpadkovou Evropu pomocí „barbarogeniálního“ ducha. Autorka tvrdí, že takové chápání spíše vyvolala předmluva od Emira Kusturicy, zatímco v samotném románu lze rozpoznat pouze orientalizaci a balkanizaci. Ilićův román je naopak chápán jako představitel socialistické modernistické tradice a kánonu, ustaveného Krležou a zvláště Kišem. Společnými vlastnostmi literárního žánru, identifikovaného jako přítomného v románu, jsou přehodnocení nacionalistického kánonu, kritika válečné minulosti, úsilí o překonání starých válečných traumat, nastolení otázky viny a zodpovědnosti za krvavý rozpad bývalé Jugoslávie, obhajoba sekulárních a kulturních tradic socialistického osvícenství, ale rovněž přehodnocení totalitních praktik bývalého socialistického režimu, evidentní vliv západní popkultury, ozvuky bývalé politiky takzvaných „nezúčastněných zemí“ a rovněž kritika západního třídního hodnotového systému, poháněného touhou po zisku. Oba zmíněné posílené narativy se v současné době střídají v ovlivňování imaginace veřejnosti. Budoucnost ukáže, který z nich převládne.