Příběhy spřádané životem

Několik poznámek o narativním konstruktivismu a porozumění metaforou v diskusi mezi historickými vědami a evoluční (biosémiotickou) biologií

Abstrakt

V biosémiotice se dnes uvažuje o sémiozi a narativitě života (life) jako o jednom z jeho definičních znaků (Markoš). Narativní historické interpretace a metaforické reprezentace v nich (Ankersmit) nemají nijaké přesné ontické protějšky. Avšak jak Ricoeurovo pojetí vyprávění a metafor, tak i jejich pojetí Markošovo by mělo historikům a teoretikům dějepisectví bránit, aby z toho ihned vyvozovali, že historické interpretace takové ontické protějšky nemají žádné. V rámci historických věd lze říci, že "kulturní objekty" historiků, i když je budeme považovat za produkty studované kultury, jsou mnohem těkavější (sémioze je mnohoznačnější) než "objekty" biologů, rozumíme-li jimi výsledky sémiotických procesů samotného života."Polem", v němž se vyjevuje smysl (meaning) a význam (reference) narací živého je v biosémiotice morfologické pole tvarů. To je korelátem humanitněvědního "pole" či "prostoru" ducha (něm. Geist) či transcendentního vědomí (něm. Bewusstsein). Tato korelace může být pro teorii historie zajímavá z hlediska tezí o kulturním konstruktivismu.