Vztah a motivace učitelů odborných předmětů k dalšímu vzdělávání
DOI:
https://doi.org/10.14712/23362189.2018.862Klíčová slova:
učitelé odborných předmětů, další vzdělávání učitelů, motivace k dalšímu vzdělávání, profesní rozvoj učitelůAbstrakt
Cílem studie je popsat a analyzovat vztah a motivaci učitelů odborných předmětů k dalšímu vzdělávání; identifi kovat souvislosti mezi vztahem a motivací k dalšímu vzdělávání na straně jedné a profesně-demografi ckými znaky na straně druhé. Metody: Pro průzkum byl použit dotazník vlastní konstrukce, který byl distribuován v tištěné formě. Dotazník vyplnilo 93 respondentů – učitelů odborných předmětů ze středních škol v Jihomoravském kraji. Průzkum byl realizován v červnu 2013. Výsledky: U respondentů byl zjištěn vysoce pozitivní vztah k dalšímu vzdělávání, avšak nižší ochota se vzdělávat ve volném čase a relativní neochota vydávat na další vzdělávání vlastní prostředky. Byly zjištěny statisticky významné rozdíly v postojích i motivaci k dalšímu vzdělávání v závislosti na jednotlivých profesně-demografi ckých znacích – zejména na pohlaví a věku. Závěry: Mladší učitelé odborných předmětů a ženy jsou ochotnější se dále vzdělávat a motivují je faktory jako možnost získat nové poznatky o řešení problémů při práci s žáky, realizovat získané poznatky ve výuce, diskutovat o problémech s odborníky nebo možnost setkat se s kolegy a vzájemně si vyměňovat zkušeností. Učitelé ve věku 36–45 let byli méně celkově spokojeni s dalším vzděláváním než učitelé ve věku 46–55 let. Zavedení kariérního systému není obecně pro učitele odborných předmětů výrazným motivačním faktorem k dalšímu vzdělávání. Postoji a potřebami učitelů odborných předmětů je důležité se dále zabývat, jde o nedostatečně prozkoumanou oblast.
Reference
Adamec, P. (2014a). Další vzdělávání učitelů středních škol v Jihomoravském kraji - vybrané výsledky. In L. Danielová, D. Linhartová, L. Foltová & I. Skalická (Eds.), Sborník z mezinárodní vědecké konference ICOLLE 2014 (s. 13-21). Brno: Mendelova univerzita.
Adamec, P. (2014b). Determinanty dalšího vzdělávání učitelů středních škol se zřetelem na marketing vzdělávacích institucí (Dizertační práce). Brno: Pedagogická fakulta MU.
ČSÚ. (2013). Vzdělávání dospělých v České republice: Výstupy z šetření Adult Education Survey 2011. Praha: ČSÚ. Dostupné z www.czso.cz
ČŠI (2014). Národní zpráva šetření TALIS 2013. Praha: Česká školní inspekce.
ČŠI (2015). Analytická zpráva z šetření TALIS 2013. Praha: Česká školní inspekce.
Factum Invenio. (2009). Analýza předpokladů a vzdělávacích potřeb pedagogických pracovníků pro zkvalitňování jejich pedagogické praxe. Kvalitativní analýza. Praha: MŠMT.
Havlík, R. (1999). Profesní kariéra a další vzdělávání v názorech a postojích učitelů. Pedagogika, 49(2), 147-155.
Havlík, R. (2001). Empirický výzkum mladých učitelů základních škol. Výzkumný záměr - 206 009 - Výzkumy učitele a učitelské přípravy. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Hustler, D. et al. (2003). Teachers' perception of continuing professional development. London: Department of Education and Skills.
Kašparová, V., Potužníková, E., & Janík, T. (2015). Subjektivně vnímaná zdatnost učitelů v kontextu jejich profesního vzdělávání: zjištění a výzvy z šetření TALIS 2013. Pedagogická orientace, 25(4), 528-556.
https://doi.org/10.5817/PedOr2015-4-528
Kohnová, J. (2009). Další vzdělávání učitelů. In Pedagogická encyklopedie (s. 413-418). Praha: Portál.
Kohnová, J. et al. (1995). Další vzdělávání učitelů základních a středních škol jako prostředek transformace českého školství. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Lazarová, B. (2005). Otázky dalšího vzdělávání učitelů (Habilitační práce). Brno: Pedagogická fakulta MU.
Lazarová, B., & Prokopová, A. (2004). Učitelé a jejich další vzdělávání: k některým psychologickým aspektům. Pedagogika, 54(3), 261-273.
Lazarová, B., et al. (2006). Cesty dalšího vzdělávání učitelů. Brno: Paido.
Lazarová, B., Pol, M., Hloušková, L., Novotný, P., & Sedláček, M. (2012). Organizační učení v odborných diskurzech. Pedagogická orientace, 22(2), 145-161.
https://doi.org/10.5817/PedOr2012-2-145
McKinsey & Company. (2010). Klesající výsledky českého základního a středního školství: Fakta a řešení. Praha.
NÚOV (2007). Pozadí Helsinského komuniké. Zpravodaj - odborné vzdělávání v zahraničí. Dostupné z www.nuov.cz
Pavlov, I. (2014). Kurikulum učiteĺskej andragogiky. Prešov: Škola plus.
Pavlov, I. (2018). Učiteľská andragogika: o profesijnom vzdelávaní a poradenstve. Praha: Česká andragogická společnost.
Píšová, M., Najvar, P., Janík, T. et al. (2011). Teorie a výzkum expertnosti v učitelské profesi. Brno: Masarykova univerzita.
Průcha, J. (2019). Odborné školství a odborné vzdělávání: fungování systému, problémy praxe a výzkum. Praha: Wolters Kluwer.
Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2013). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
Starý, K. et al. (2012). Profesní rozvoj učitelů: podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků. Praha: Karolinum.
Veleta, R. (2007). Nabídka dalšího profesního vzdělávání pro učitele z odborných škol a učilišť. In J. Kohnová & I. Macháčková (Eds.), Další profesní vzdělávání učitelů a jeho perspektivy. Sborník z konference k 60. výročí založení Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (s. 89-96). Praha: Univerzita Karlova.
Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Dostupné z www.msmt.cz
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Dostupné z www.msmt.cz
