Problém redukce učiva ze zorného úhlu didaktiky českého jazyka a její historické zkušenosti
DOI:
https://doi.org/10.14712/23362189.2022.2307Klíčová slova:
didaktika českého jazyka, výuka českého jazyka, redukce učiva, historie výuky, kurikulární reformaAbstrakt
Článek je motivován aktuální potřebou teoreticky vykládat jeden z klíčových požadavků současnosti, a sice požadavek na výrazné snížení celkového objemu učiva a požadavek na definici jádrového a rozvíjejícího učiva. Prostřednictvím historické analýzy výuky českého jazyka se snaží přispět k objasňování obecných kontextů a příčin těchto chronicky opakovaných nároků. Dokládá, že redukce samy o sobě měly na kvalitu vzdělání v oblasti jazykové komunikace minimální dopad, a vybízí k uvážlivému a expertnímu postupu při současné kurikulární reformě.
Reference
B[ílý], F. (1920). O vyučování jazyku mateřskému na školách obecných. Naše řeč, 4(6-7), 197-198.
Bernstein, B. (1990). Class, codes and control: The structuring of pedagogic discourse, vol. IV. London and New York: Routledge.
Boček, V. (2022). Vyjmenovaná slova a etymologie: pych a mlýn. Komenský: odborný časopis pro učitele základní školy, 17. 1. 2022. https://www.ped.muni.cz/komensky/clanky/vyjmenovana-slova-a-etymologie-pych-a-mlyn
Čechová, M. (1978). Teorie a praxe vyučování českému jazyku na gymnáziu. Praha: SPN.
Čechová, M. (1985). Vyučování slohu: úvod do teorie. Praha: SPN.
Čechová, M. (1998). Komunikační a slohová výchova. Praha: ISV.
Čechová, M., & Styblík, V. (1998). Čeština a její vyučování: didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a studenty učitelství. Praha: SPN.
Čornejová, I., Kasper, T., Kasperová, D., Kourová, P., Kratochvíl, P., Lenderová, M., Novotný, M. (Ed.), ... Váňová, R. (2020). Velké dějiny zemí Koruny české: Školství a vzdělanost. Praha: Paseka.
Deng, Z. (2021). Powerful knowledge, transformations and didaktik/curriculum thinking. British Educational Research Journal, 47(6), 1652-1674.
https://doi.org/10.1002/berj.3748
Doležal, A. J. (1917). Proč vyučování jazyku mateřskému ve škole obecné se nedaří. Naše řeč, 1(3), 80-81.
Dvořák, D. (2017). Vzdělávací obsah: ukazují Bernsteinova teorie a sociální realismus cestu z krize? Pedagogika, 67(3), 203-218.
https://doi.org/10.14712/23362189.2017.774
Fletcher-Wood, H. (2021). Responzivní výuka: Kognitivní vědy a formativní hodnocení v praxi. Praha: Universum.
Graffi, G. (2001). 200 years of syntax: A critical survey. Amsterdam: John Benjamins.
https://doi.org/10.1075/sihols.98
Hausenblas, K. (1991). O kulturu řeči. Naše řeč, 74(3), 113-123.
Hausenblas, O. (1991). Úloha subjektivního vidění skutečnosti při volbě jazykových prostředků. Naše řeč, 74(4-5), 192-198.
Hausenblas, O. (1997). Vrátíme smysl hodinám češtiny? Úvaha a praktický návrh, jak učinit náš vyučovací předmět hodným žákova zájmu. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.
Hirschová, M. (2017). Metapragmatika. In P. Karlík, M. Nekula & J. Pleskalová (Eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. (Online). Brno: Masarykova univerzita.
Hlavačka, M. (2010). Jak mohlo docházet k národnostním sporům v Čechách druhé poloviny 19. století? Theatrum historiae, 7, 273-286.
Hoffmannová, J. (1990-1991). Pojem relevance v současné lingvistice, v jazykovém vyučování a v pedagogické komunikaci. Český jazyk a literatura, 41(1-2), 7-15.
Hubáček, J. (1966). Počátky vyučování slohu na české škole: Příspěvek k dějinám teorie vyučování českému jazyku v údobí národního obrození. Hradec Králové: [s.n.].
Hubáček, J. (1972). Jungmannova slovesnost a vyučování slohu. Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové.
Hubáček, J. (1980). Počátky vyučování slohu na české škole. Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové.
Hubáček, J. (1981). Vyučování slohu na české škole v letech 1820-1869. Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové.
Hubáček, J. (1983). Vyučování slohu na školách obecných a měšťanských v letech 1869-1900. Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové.
Chlup, O. (Ed.). (1962). Z teorie výchovy a vyučování: Sborník pedagogických studií. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
Ihnátková, N., Horecký, J., Miko, F., Krajčovič, R., Průcha, J., & Ballay, J. (1980). K modernizácii vyučovania slovenského jazyka. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.
Jedlička, A. (1955). Deset let péče o český jazyk. Naše řeč, 38(5-6), 146-158.
Jedlička, A. (1965). Dvacáté výročí osvobození a český jazyk. Naše řeč, 48(3), 129-132.
Jelínek, J. (1972). Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774-1918. Praha: SPN.
Jelínek, J. (1980). Úvod do teorie vyučování českému jazyku. Praha: SPN.
Jelínek, J., & Cícha, V. (1964). Dvě studie o jazykovém vyučování: sborník. Praha: SPN.
Jiránek, F., Holubář, Z., & Lomová, B. (1966). Otázky psychologie učení: chápání pořádacích a syntaktických vztahů u dětí: příručka pro studium psychologie a učitelství. Praha: SPN.
Jones, S., Myhill, D., & Bailey, T. (2013). Grammar for writing? An investigation of the effects of contextualised grammar teaching on students' writing. Reading and Writing, 26(8), 1241-1263.
https://doi.org/10.1007/s11145-012-9416-1
Kasper, T., & Kasperová, D. (2008). Dějiny pedagogiky. Praha: Grada.
Kasper, T., Kasperová, D., & Pánková, M. (Eds.). (2018). "Národní" školství za první Československé republiky. Praha: Academia.
Kaščák, O., & Pupala, B. (2012). Škola zlatých golierov: Vzdelávanie v ére neoliberalizmu. Praha: SLON.
Kol. (1967). Vyučování mateřskému jazyku na našich školách. Naše řeč, 50(2), 65-77.
Kol. (1986). Komunikativní zřetel ve vyučování mateřskému jazyku. Brno: Univerzita J. E. Purkyně.
Lepař, J. (1880). O psychologickém vzniku, logické příbuznosti a grammatickém významu rozboru vět. Komenský, 8(příloha), 34-35, 329-334.
Liessmann, K. P. (2008). Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění. Praha: Academia.
Maňák, J., Janík, T., & Švec, V. (2008). Kurikulum v současné škole. Brno: Paido.
Metelková Svobodová, R. (2013). Čeština v didaktickém zrcátku. Ostravská univerzita.
MŠMT. (2020). Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+.
Dostupné z https: //https://www.edu.cz/strategie-msmt/s2030/
MŠMT. (2022). Hlavní směry revize RVP pro ZV. Dostupné z https://velke-revize-zv.rvp.cz/files/iii-hlavni-smery-revize-rvp-zv-po-vpr-final-230111.pdf
Müller, J. (1919). O vyučování jazyku mateřskému na školách obecných. Praha: Rašín.
Pánková, M., Kasperová, D., Kasper, T., Bartošová, J., Čermáková, M., Hnilica, J., ... Váňová, R. (2015). Meziválečná školská reforma v Československu. Praha: Academia a NPM.
Pařízek, V. (1985). Otokar Chlup a dnešní škola. Pedagogika, 56(4), 377-382.
https://doi.org/10.1007/BF02018060
P[olehradský], F. (1862). Proč má mluvnice nebo-li cvičení v mluvení větou začínati. Škola a život, 8(4), 113-116.
Polák, M. (2002). Učitel českého jazyka a současná základní škola: (se zaměřením na edukační materiály předmětu). Univerzita Palackého v Olomouci.
Polák, M. (2011, 7. listopadu). Vyučování mluvnice a komunikační výchova v historickém kontextu. Metodický portál RVP.CZ. Národní pedagogický institut České republiky. Dostupné z https://clanky.rvp.cz/clanek/14183
Průcha, J. (1977-1978). Můžeme být spokojeni se vzděláváním v mateřském jazyce? Český jazyk a literatura, 28(3), 121-129.
Portelli, J. P. (1993). Exposing the hidden curriculum. Journal of Curriculum Studies, 25(4), 343-358.
https://doi.org/10.1080/0022027930250404
Průcha, J. (1978). Jazykové vzdělání: analýza a prognóza systému. Praha: Academia.
Řezáč-Polehradský, F. J. (1849). Mluwnice s prawopisem pro Českou mládež. Praha: Jaroslav Pospíšil.
Slavík, J., & Janík, T. (2012). Kvalita výuky: obsahově zaměřený přístup ke studiu procesů vyučování a učení. Pedagogika, 62(3), 262-286.
Slavík, J., & Šmejkalová, M. (2016). K pojetí didaktiky českého jazyka jako vědecké disciplíny. Studie z aplikované lingvistiky, 7(1), 111-120.
Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., & Knecht, P. (2017). Transdisciplinární didaktika: o učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Brno: Masarykova univerzita.
https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8569-2017
Slavík, V. O. (1874). Slovo o vyučování jazyku mateřskému na školách středních. Listy filologické a paedagogické, 1(3-4), 274-279.
Sloboda, M. (2017). Jazyková politika. In P. Karlík, M. Nekula & J. Pleskalová (Eds.), Czech-
Ency - Nový encyklopedický slovník češtiny. (Online). Brno: Masarykova univerzita.
Strnad, E. (1978). Didaktika školy národní v 19. století. Díl 2, Období liberalismu. Praha: SPN.
Styblík, V. (1966). Problém reformy českého pravopisu z hlediska školy. Praha: SPN.
Svobodová, J. (2000). Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Pedagogická fakulta Ostravské univerzity.
Svobodová, J., Höflerová, E., Rucki, T., Kalabisová, R., Brabcová, R., & Hájková, E. (2003). Didaktika českého jazyka s komunikačními prvky: počáteční fáze výuky mateřštiny. Pedagogická fakulta Ostravské univerzity.
Svobodová, J., Höflerová, E., Kuldanová, P., Sekerová, K., & Svobodová, D. (2017). Principy a cesty školní výuky českého jazyka. Ostravská univerzita.
Šebesta, K. (1999). Od jazyka ke komunikaci: didaktika českého jazyka a komunikační výchova. Praha: Karolinum.
Šoltys, O. (1980). Nad knihou Jána Horeckého Základy jazykovedy. Naše řeč, 63(2), 88-91.
Šmejkalová, M. (2010). Čeština a škola - úryvky skrytých dějin: český jazyk a jeho vyučování na středních školách 1918-1989. Praha: Karolinum.
Šmejkalová, M. (2023). "Páv nemá kopyta, ale někdy klopýtne o pýr" aneb Učivo českého jazyka ve 3. ročníku základní školy očima vyučujících. Komenský, 147(3), 26-32.
Štech, S. (2007). Profesionalita učitele v neo-liberální době. Esej o paradoxní situaci učitelství. Pedagogika, 57(4), 326-337.
Štech, S. (2009). Zřetel k učivu a problém dvou modelů kurikula. Pedagogika, 59(2), 105-115.
Štěpáník, S., Hájková, E., Eliášková, K., Liptáková, Ľ., & Szymańska, M. (2020). Školní výpravy do krajiny češtiny: Didaktika českého jazyka pro základní školy. Plzeň: Fraus.
Tröhler, D., & Oelkers, J. (2005). Pragmatism and education. Rotterdam: Sense Publishers.
https://doi.org/10.1163/9789087903558
PMid:16260808 PMCid:PMC1276007
Velčovský, V. (2012). Jazyková politika v českých zemích v 18.-20. století: Škola jako národní politikum. [Disertační práce]. Univerzita Karlova.
Velčovský, V. (2014). Nesoužití: česko-německá jazyková politika 18.-20. století. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
Young, M. (2014). Powerful knowledge as a curriculum principle. In M. Young,
D. Lambert, C. Roberts & M. Roberts (Eds.), Knowledge and the future school: Curriculum and social justice (s. 65-88). London: Bloomsbury Academic.
Zoubek, F. J., Durdík, P., Hylmar, V., Mašek, J. L., Nekut, F., & Šauer, J. (Eds.). (1886). Encyklopaedie paedagogická: slovník vědomostí z vychovávání a vyučování domácího a veřejného ve školách nižších, středních a vysokých. Díl první: Abbott-Bykov. V Praze: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka.
