Problém účelnosti v dialogickém vyučování

  • Klára Seďová
  • Zuzana Šalamounová
  • Martin Sedláček
  • Roman Švaříček

Abstrakt

Příspěvek vychází z dat získaných v rámci intervenčního výzkumného projektu, v němž skupina učitelů prošla programem profesního rozvoje zaměřeným na to, aby byli učitelé s to implementovat do své výuky postupy tzv. dialogického vyučování. Dialogické vyučování, které tvoří teoretickou platformu této studie, je přístup, který usiluje o komunikační i kognitivní aktivizaci žáků (Alexander, 2006). Intervence se ukázala jako úspěšná v tom smyslu, že došlo
ke změně komunikačního chování učitelů i jejich žáků ve sledovaných třídách. V průběhu analýzy dat jsme si však povšimli, že u všech učitelů dochází k porušování principu účelnosti. V teorii dialogického vyučování se přitom operuje s nutností dodržet tzv. princip účelnosti (tamtéž), jímž je míněno směřování jednotlivých aktivit a učebních úloh směrem k vytčenému cíli, kterým je zprostředkovávat žákům obsahy a praktiky konstituující učivo daného předmětu (Herbel-Eisenmann, Steele & Cirillo, 2013).
V tomto příspěvku se nejprve zaměřujeme na to, jakou podobu mají bezúčelné pasáže identifikované ve vyučovacích hodinách. Představujeme typologii situací, v nichž dochází k porušení účelnosti, a popisujeme, čím toto porušení vzniká. Hovoříme o kategorii hádání tématu, kvazievokace a kvazi-reflexe, sousedského klábosení, zadání mimo dosah žáků a digresí do osobního života žáků. Jakožto příčiny vzniku bezúčelných pasáží popisujeme nezacílené převzetí výukových
metod a odklon výuky od původního plánu výuky, který učitel není s to zvrátit. Následně sledujeme vztah mezi klíčovým indikátorem žákovských replik s argumenty a naplňováním účelnosti, abychom zjistili, jak přítomnost dialogického vyučování souvisí s účelností výuky. Z našich nálezů přitom vyplývá, že pokud dochází k posilování indikátoru žákovských replik s argumenty, dochází také k posilování účelnosti.

Klíčová slova: dialogické vyučování, princip účelnosti, bezúčelnost výuky, obsah výuky, žákovské repliky s argumenty, intervenční program pro učitele.

Reference

Alexander, R. J. (2006). Towards dialogic teaching: Rethinking classroom talk. Cambridge: Dialogos.

Boyd, M. P., & Markarian, W. C. (2011). Dialogic teaching: Talk in service of a dialogic stance. Language and Education, 25(6), 515–534.

https://doi.org/10.1080/09500782.2011.597861

Boyd, M. P., & Markarian, W. C. (2015). Dialogic teaching and dialogic stance: Moving beyond interactional form. Research in Teaching of English, 49(3), 272–296.

De Vries, S., Jansen, E., & van de Gift, W. (2013). Profiling teachers continuing professional development and the relation with their beliefs about learning and teaching. Teaching and Teacher Education, 33(1), 78–89.

https://doi.org/10.1016/j.tate.2013.02.006

Gayle, B. M., Preiss, R. W., & Allen, M. (2006). How effective are teacher-initiated classroom questions in enhancing student learning? In B. M. Gayle, R. W. Preiss, N. Burrell & M. Allen (Eds.), Classroom communication and instructional processes (s. 279–293). Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates.

Hammond, J. (2016). Dialogic space: Intersections between dialogic teaching and systemic functional linguistics. Research Papers in Education, 31(1), 5–22.

https://doi.org/10.1080/02671522.2016.1106693

Hejný, M., & Kuřina, F. (2009). Dítě, škola a matematika. Praha: Portál.

Herbel-Eisenmann, B. A., Steele, M. D., & Cirillo, M. (2013). (Developing) teacher discourse moves: A framework for professional development. Mathematics Teacher Educator, 1(2), 181–196.

https://doi.org/10.5951/mathteaceduc.1.2.0181

Hník, O. (2014). Didaktika literatury: výzvy oboru. Praha: Karolinum.

Hník, O. (2015). Didaktika literatury: od polemických diskursů po formování samostatného oboru. In I. Stuchlíková, T. Janík, J. Slavík, M. Píšová, Z. Beneš, H. Čtrnáctová, … N. Vondrová, Oborové didaktiky: bilance a perspektivy (s. 41â66). Brno: Masarykova univerzita.

Janík, T., et al. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Brno: Masarykova univerzita.

Lefstein, A. (2010). More helpful as problem than solution: Some implications of situating dialogue in classrooms. In K. Littleton & C. Howe (Eds.), Educational dialogues: Understanding and promoting productive interaction (s. 171–190). London: Routledge.

Lefstein, A., & Snell, J. (2014). Better than best practice: Developing teaching and learning through dialogue. London: Routledge.

Lehesvuori, S., & Viiri, J. (2015). Od teorie k praxi: Od plánování dialogického vyučování k jeho reflexi. Studia paedagogica, 20(2), 9–31.

https://doi.org/10.5817/SP2015-2-2

Lehesvuori, S., Viiri, J., Rasku-Puttonen, H., Moate, J., & Helaakoski, J. (2013). Visualizing communication structures in science classrooms: Tracing cumulativity in teacher-led whole class discussions. Journal of Research in Science Teaching, 50(8), 912–939.

https://doi.org/10.1002/tea.21100

Lemke, J. L. (1990). Talking science: Language, learning, and values. Norwood: Ablex.

Lunenberg, M., & Korthagen, F. (2009). Experience, theory and practical wisdom in teaching and teacher education. Teachers and Teaching: Theory and Practice, 15(2), 225–240.

https://doi.org/10.1080/13540600902875316

Lyle, S. (2008). Dialogic teaching: Discussing theoretical context and reviewing evidence from classroom practice. Language and Education, 22(3), 222–240.

https://doi.org/10.1080/09500780802152499

Maňák, J. (2007). Modelování kurikula. Orbis scholae 2(1), 40–53.

Martin, J. R. (1993). Literacy in science: Learning to handle text as technology. In J. R. Martin & M. A. K. Halliday (Eds.), Writing science: Literacy and discursive power (s. 184–222). Pittsburgh: University of Pittsburgh Press.

Molinari, L., & Mameli, C. (2013). Process quality of classroom discourse: Pupil participation and learning opportunities. International Journal of Educational Research, 62(1), 249–258.

https://doi.org/10.1016/j.ijer.2013.05.003

Muhonen, H., Rasku-Puttonen, H., Pakarinen, E., Poikkeus, A., & Lerkkanen, M. (2017). Knowledge-building patterns in educational dialogue. International Journal of Educational Research, 81, 25–37.

https://doi.org/10.1016/j.ijer.2016.10.005

Nurkka, N., Viiri, J., Littleton, K., & Lehesvuori, S. (2014). A methodological approach to exploring the rhythm of classroom discourse in a cumulative frame in science teaching. Learning, Culture and Social Interaction, 3(1), 54–63.

https://doi.org/10.1016/j.lcsi.2014.01.002

Nystrand, M., Gamoran, A., Kachur, R., & Prendergast, C. (1997). Opening dialogue. Understanding the dynamics of language and learning in the english classroom. New York: Teachers College Press.

Nystrand, M., Wu, L. L., Gamoran A., Zeiser, S., & Long, D. (2001). Questions in time: Investigating the structure and dynamics of unfolding classroom discourse. Cela research report number 14005. New York: The National Research Center on English Learning & Achievement.

Pimentel, S. D., & McNeill, K. L. (2013). Conducting talk in secondary science classrooms: Investigating instructional moves and teachers' beliefs. Science Education, 97(3), 367–394.

https://doi.org/10.1002/sce.21061

Piťha, P., et al. (1992). Úvod do výchovy k občanství: knížka pro učitele a veřejnost. Praha: AVED.

Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.

RVP ZP (2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP.

Reznitskaya, A., & Gregory, M. (2013). Student thought and classroom language: Examining the mechanism of change in dialogic teaching. Educational Psychologist, 48(2), 114–133.

https://doi.org/10.1080/00461520.2013.775898

Scott, P. (2008). Talking a way to understanding in science. In N. Mercer (Ed.), Exploring talk in schools: Inspired by the work of Douglas Barnes (s. 17–37). London: SAGE.

https://doi.org/10.4135/9781446279526.n2

Sfard, A. (2008). Thinking as communicating. New York: Cambridge University Press.

https://doi.org/10.1017/CBO9780511499944

Slavík, J., Janík , T., Jarníková, J., & Tupý, J. (2014). Zkoumání a rozvíjení kvality výuky v oborových didaktikách: metodika 3A mezi teorií a praxí. Pedagogická orientace, 24(5), 721–752.

https://doi.org/10.5817/PedOr2014-5-721

Staněk, A. (2007). Výchova k občanství a evropanství. Olomouc: Nakladatelství Olomouc.

Staněk, A. (2015). Didaktika společenských věd. In I. Stuchlíková, T. Janík, J. Slavík, M. Píšová, Z. Beneš, H. Čtrnáctová, … N. Vondrová, Oborové didaktiky: bilance a perspektivy (s. 327â359). Brno: Masarykova univerzita.

Reznitskaya, A., & Wilkinson, I. (2015). Professional development in dialogic teaching: Helping teachers promote argument literacy in their classrooms. In D. Scott & E. Hargreaves (Eds.), The SAGE handbook of learning (s. 219–232). London: Sage.

https://doi.org/10.4135/9781473915213.n21

Šeďová, K. (2016). Reï¬exe jako nástroj změny komunikačního chování učitele: případová studie. Pedagogika, 66(4), 477–494.

https://doi.org/10.14712/23362189.2016.317

Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.

Šeďová, K., Švaříček, R., Sedláček, M., & Šalamounová, Z. (2014). On the way to dialogic teaching: Action research as a means to change classroom discourse. Studia paedagogica, 19(4), 9–43.

https://doi.org/10.5817/SP2014-4-2

Šeďová, K., Sedláček, M., & Švaříček, R. (2016a). Teacher professional development as a means of transforming student classroom talk. Teaching and Teacher Education, 57, 14–25.

https://doi.org/10.1016/j.tate.2016.03.005

Šeďová, K., Švaříček, R., Sedláček, M., & Šalamounová, Z. (2016b). Jak se učitelé učí. Cestou profesního rozvoje k dialogickému vyučování. Brno: Masarykova univerzita.

Štech, S. (2003). Vzdělávací programy mají umožnit poznání aneb Brána mysli otevřená. In A. Brabcová (Ed.), Brána muzea otevřená (s. 66–85). Praha: JUKO – Open Society Fund.

Twiner, A., Littleton, K., Coffin, C., & Whitelock, D. (2014). Meaning making as an interactional accomplishment: a temporal analysis of intentionality and improvisation in classroom dialogue. International Journal of Educational Research, 63, 94–106.

https://doi.org/10.1016/j.ijer.2013.02.009

Vygotsky, L. S. (1978). Mind in society: The development of higher psychological processes. Cambridge: Harvard University Press.

Publikováno
2017-12-23