Cíle a prostředky reformy vzdělávání v diskusi uskupení Přátelé angažovaného učení – aktér vnitřní školské reformy 90. let 20. století
DOI:
https://doi.org/10.14712/23362189.2026.5187Klíčová slova:
transformace školství, Přátelé angažovaného učení, profesionalizace učitelů, pedagogický networking, postsocialistická transformaceAbstrakt
Historicko-srovnávací studie rekonstruuje a analyzuje vývoj, program organizace Přátelé angažovaného učení (PAU) v letech 1992-2005 a zasazuje aktivity této profesně učitelské organizace do kontextu transformace českého školství. PAU je analyzováno jako organizace realizující tzv. reformu školy zdola. Analyzován je reformně školský program PAU a síťování této organizace s MŠMT a akademickou sférou. Na základě této analýzy se studie snaží poukázat na roli učitelských organizací v reformě školy po roce 1989 a zaplnit tak další část výzkumu k teorii i praxi transformace českého školství po roce 1989.
Studie využívá obsahovou analýzu primárních zdrojů a pokouší se pochopit význam a smysl aktivit PAU hermeneutickým přístupem. Studie vychází z dosud nedostupných a nezpracovaných archivních materiálů hnutí PAU (písemné zápisy z porad PAU, programy a zprávy z celostátních setkání PAU, korespondence mezi členy a dalšími organizacemi a aktéry transformace českého vzdělávacího systému).
Reference
Analýza. (2009). Analýza naplnění cílů Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice (Bílé knihy) v oblasti předškolního, základního a středního vzdělávání. (2009). MŠMT.
Červenka, S. (1992). Angažované učení. Tomáš Houška.
Červenka, S. (1994). Slovní hodnocení. IUVENTA.
Franzosi, R. (2004). From words tu numbers: Narrative, date and social science. Cambridge University Press.
Gadamer, H. G. (2020). Pravda a metoda. Triáda.
Greger, D. (2011). Dvacet let českého školství optikou teorií změny vzdělávání v postsocialistických zemích. Orbis scholae, 5(1), 9-22. https://doi.org/10.14712/23363177.2018.70
Hausenblas, O. et al. (1994). Standardy na 2. stupni základních škol očima učitelů: 2. část projektu NEMES o standardech na základních školách. Příspěvek k rozvinutí diskuse o standardech vzdělávání pro Českou republiku. Strom.
Hausenblas, O. (1998). Místo a úloha v inovaci školství. Pedagogika, 4(48), 351-360.
Havlínová, M. (1993). Jak změnit školu, která zdraví poškozuje, ve školu, která zdraví podporuje. Pedagogický ústav J. A. Komenského AV ČR.
Havlínová, M. et al. (1994). Jak měnit a rozvíjet vlastní školu?: O individuálních projektech škol. Strom.
Janík, T. (2009). Kurikulum - výuka - školní klima - učitelské vzdělávání: Analýza nálezů českého pedagogického výzkumu (2001-2008). Masarykova univerzita.
Janík, T. et al. (2020). Curriculum changes in the Visegrad Four: Three decades after the fall of communism: Studies from Hungary, Poland, the Czech and Slovak Republics. Waxmann.
Kasper, T., & Kasperová, D. (2020). "Nová škola" v meziválečném Československu ve Zlíně: Ideje, aktéři, místa. Academia.
Kasper, T., & Kasperová, D. (2025a). Civic learning in Czech educational debate: Changes of the concept in the 20th century between educational sciences and school practice. Journal of Social Science Education, 24(2), 1-34.
Kasper, T., & Kasperová, D. (2025b). Chceme být zpět v Evropě - "proměny, vzestupy a pády" postsocialistické transformace českého školství v 90. let 20. století. Pedagogika, 75(2-3), 109-134. https://doi.org/10.14712/23362189.2025.4930
Straková, J. (2007). Kurikulární reforma z pohledu šetření Kalibro 2007. Pedagogika, 57(1), 21-36.
Kašová, J. et al. (1995). Škola trochu jinak: Projektové vyučování v teorii i praxi. IUVENTA.
Keller, R. (2011). Diskursforschung. VS Verlag. https://doi.org/10.1007/978-3-531-92085-6
Klafki, W. (1971). Hermeneutische Verfahren in der Erziehungswissenschaft. In W. Klafki, Erziehungswissenschaft: Band 3 (s. 126-153). Fischer Bücherei.
Kotal, J., Peterková, M., & Vančurová, M. (1993). Zajímavé učení: Integrovaná učebnice pro 1. ročník. Pansofia.
Kopřiva, P. et al. (2005). Respektovat a být respektován. Spirála.
Kovalik, S., & Olsen, K. (1995). Integrovaná tematická výuka: Model. Spirála.
Kovařovic, J. (1998). NEMES 1990-1998: Vytváření koncepce a nové formy práce. Pedagogika, 4(48), 344-350.
Kučerová, S. (1993). Hodnotová dimenze výchovy a globální výzva. Pedagogická orientace, 3(8-9), 13-24.
Kvalita a odpovědnost. Program rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. (1994).
Lundgreen, P. (1999). Berufskonzeption und Professionalisierung in historischer Perspektive. In H. J. Appel, K. P. Horn & P. Lundgreen (Eds.), Professionalisierung pädagogischer Berufe im historischen Prozeß (s. 19-34). Klinkhardt.
Mayring, P. (2022). Qualitative Ihaltsanalyse. Beltzverlag. https://doi.org/10.1007/978-3-658-37985-8_43
Nath, A. (2003). Bildungswachstum und äußere Schulreform im 19. und 20. Jahrhundert. Individualisierung der Bildungsentscheidung und Integration der Schulstruktur. Zeitschrift für Pädagogik, 49(1), 8-25.
Rothland, M., & Brügemann, T. (2012). Professionalität und Kompetenzenanforderungen. In B. Dühlmeier, A. Rausch, W. Melzer & U.Sandfuchs (Eds.), Handbuch Erziehung (s. 536-541). Klinkhardt.
Rýdl, K. (1996). Cesta k autonomní škole: Projekt NEMES k otázkám autonomie školy a učitele v evropském kontextu. Strom.
Spilková, V., & Hausenblas, O. (Eds.) (1994). Měníme vyučování: Postupy - argumenty - ukázky. Strom.
Tupý, J. (2018). Tvorba kurikulárních dokumentů v České republice: Historicko-analytický pohled na přípravu kurikulárních dokumentů pro základní vzdělávání v letech 1989-2017. Masarykova univerzita. https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8998-2018
Učení je skryté bohatství. Zpráva Mezinárodní komise UNESCO "Vzdělávání pro 21. století". (1997). UIV.
Václavík, V. (1995). Cesta ke svobodné škole. Gaudeamus.
Vrtílková, K. (2006). Role inovativního pedagogického hnutí v ČR po roce 1989: Přátelé angažovaného učení. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
