Možnosti a limity síťování se zřetelem k pedagogickému výzkumu

Autoři

  • Eliška Walterová Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Česká republika

Abstrakt

V posledních desetiletích je pojem síť/síťování jedním z nejfrekventovanějších. I když sociální fenomén síťování má hluboké historické kořeny, stal se viditelným a zkoumaným teprve nedávno. Zejména rozvinuté technologie umožňují extenzi sítí v prostoru a zrychlování v čase. Síťování jako činnost podporující sdílení poznání a spolupráci se stalo předmětem teorií a výzkumů, včetně síťování ve vědeckých komunitách. Tento článek je zamýšlen jako úvod do problematiky síťování v českém pedagogickém výzkumu, dosud málo reï¬ ektovaného. Obsahuje výklad dvou hlavních teorií sítí, relační sociologie a teorie aktérů sítí, umožňující analyzovat heterogenní sítě s různými jednotkami a znaky, silnými a slabými uzly a konektivitou v různých kontextech. Pozornost je věnována příkladům reálně existujících sítí v komunitách pedagogického výzkumu, zvláště České asociaci pedagogického výzkumu. Uvažuje se o možnostech a limitech využití této sítě k neformální evaluaci a koordinaci českého pedagogického výzkumu.

Klíčová slova: síť, síťování, teorie sítí, aktéři, pedagogický výzkum, evaluace

Reference

ČAPV (1993) Pedagogický výzkum a transformace české školy. Sborník z 1. konference České asociace pedagogického výzkumu. Praha: ČAPV a ÚPPV PedF UK.

Emirbayer, M. (1997). Manifesto for a relational sociology. American Journal of Sociology, 104(2), 281–317.

https://doi.org/10.1086/231209

Janík, T. (2010). Stav a výhledy českého pedagogického výzkumu. Pedagogická orientace, 20(2), 5–22.

Latour, B. (1987). Science in action: how to follow scientists and engineers through society. Milton Keyness: Open University Press.

Latour, B. (1996) On action-network theory. A few clarification plus more than a few complication. Sociale Welt, 47(4), 369–381. Dostupné z www.cours.fse.ulaval.ca/edc.-65804/latour-clarification.pdf nebo www.nettime.org/Lists-Archives/nettime-/-9801/msg.000html

Latour, B. (2005). Reasembling the social. Introduction to action-network theory. Oxford: Oxford University Press.

Law, J. (Ed.), (1986). Power, action and belief. A new sociology of knowledge. London: Routledge and Kegan Paul.

Law, J., & Hassard, J. (1999). Actor network theory and after. Oxford England Malden, Massachusetts: Blackwell.

Mareš, J. (2010). Publikování výsledků výzkumu a vykazování výsledků výzkumu na českých vysokých školách. Pedagogika, 60(3–4), 148–151.

Masemann, V., Bray, M., & Manzon, M. (2007). Common interests, uncommon goals. histories of the world council of comparative education societies and its members. Hong Kong: Springer.

Muijs, D., West, M., & Ainscow, M. (2010). Why network? Theoretical perspectives on networking. School Effectivness and School Improvement, 21(1), 5–26.

https://doi.org/10.1080/09243450903569692

Mützel, S. (2009). Networks as culturally constituted processes. Current Sociology, 57, 871â887.

https://doi.org/10.1177/0011392109342223

Palonen, T., & Lehtinen, E. (2001) Exploring invisible scientific communities. Studying net-working relations within an educational research community. A Finnish Case. Higher Education, 42, 493–513.

https://doi.org/10.1023/A:1011065225763

https://doi.org/10.1023/A:1012242009758

Průcha, J. (2002). Deset let České asociace pedagogického výzkumu: Bilance a výhledy. In Výzkum školy a učitele. Sborník 10. výroční konference ČAPV. Praha: PedF UK [CDR].

Průcha, J. (2012). Jak a proč jsme vytvořili ČAPV. In P. Urbánek & J. Wernerová (Eds.), Kam směřuje český pedagogický výzkum? Dvacetiletí České asociace pedagogického výzkumu (92–97). ČAPV: Liberec.

Průcha, J. (2015). Školní vzdělávání ve Finsku. Praha: Karolinum.

Průcha, J. (2016). Naplněné a nenaplněné výzvy pro český pedagogický výzkum. Pedagogika, 66(3), 245–248.

Rýdl, K. (1998) Smysl a vliv reformních idejí alternativního pedagogického hnutí v České republice v 90. letech. Pedagogika, 48(4), 380–386.

Rýdl, K. (2009). Soužití z rozumu nebo nutnosti? Ke vztahům a souvislostem mezi vědou a vzdělávací politikou. Orbis scholae, 3(3), 119–130.

Štech, S. (2000). Křivá huba, nebo křivé zrcadlo? (O hříchu podvodných interpretací). Pedagogika, 50(2), 117–120.

UNESCO (2015) Human Development Report. Work for Human Development. Paris: UN Development Programme.

Urbánek, P. (2012). Český pedagogický výzkum a česká asociace pedagogického výzkumu. In P. Urbánek & J. Wernerová (Eds.), Kam směřuje český pedagogický výzkum. Dvacetiletí České asociace pedagogického výzkumu. Liberec: Česká asociace pedagogického výzkumu.

Urbánek, P., & Wernerová, J. (Eds.) (2014). Kam směřuje český pedagogický výzkum? Dvacetiletí České asociace pedagogického výzkumu. Liberec: Česká asociace pedagogického výzkumu.

Walterová, E. (2004). Česká pedagogika: Reflexe oboru v expertním šetření. In Česká pedagogika: Proměny a výzvy (7–20). Praha: PedF UK.

Walterová, E. (2010). Jak se dělá pedagogický výzkum v Česku? Podmínky, instituce, lidé. In Kam směřuje současný pedagogický výzkum. Sborník příspěvků.18. celostátní konference ČAPV. Liberec: TU a ČAPV [CD-ROM].

Walterová, E. (2015). Recenze publikace H. Gardnera a K. Davisové The app-generation". Pedagogika, 65(3), 333–341.

Walterová, E. (2007–2012). Zprávy o řešení projektu Centra základního výzkumu školního vzdělávání. Orbis scholae, vždy č. 1 v daném ročníku.

Walterová, E. (2015). Proměny srovnávací pedagogiky v globální perspektivě. In D. Greger (Ed.), Srovnávací pedagogika: Proměny a výzvy (13–38). Praha: PedF UK.

White, H. C. (1992) Identity and control. A struktural theory of social action. Princeton: Princeton University Press.

White, H. C. (2008) Identity and control. How social formation emerge. Princeton: Princeton University Press.

Stahování

Publikováno

2017-01-13

Číslo

Sekce

Studie – teoretická